Blízký východ trápí vysoká nezaměstnanost mladých lidí. Na vině je obrovská byrokracie, korupce i přeregulovanost

Takřka ve všech zemích v MENA je nezaměstnanost mladých lidí vyšší než je celosvětový průměr (13%). např. v Palestině dosahuje 43%, v Saúdské Arábii 42%, v Jordánsku 36% a v Tunisku 36%. Pouze Kataru je nezaměstnanost mladých lidí menší než světový průměr díky schopnosti státu vzít mladé lidi do pracovních míst ve veřejném sektoru.

Nezaměstnanost se dotýká zvláště mladých žen. Ačkoliv jsou stále častěji vzdělanější, příliš se to neprojevuje v jejich participaci na trhu práce. V roce 2017 jen 15% žen v MENA regionu bylo aktivně začleněno do pracovních procesů. V porovnání, v druhém nejnižším regionu to bylo 36%. Podíl nezaměstnaných žen je 80% vyšší oproti podílu nezaměstnaných mužů – v globálu je podíl jen 20%. Ženy v regionu obtížněji vstupují na trh práce kvůli stále tradičnímu vnímání rolí a diskriminaci, které čelí.

Na nízké zaměstnanosti mladých lidí na Blízkém východě a v Severní Africe má vliv řada faktorů. Jedná se např. o špatný vzdělávací systém, který nepřipravuje mladé na práci; chybějící dostupnost informací o trhu práci a programů, které by na něj mladé připravovaly; nerovnoměrný poměr vzdělaných lidí a kvalifikovaných prací a příliš velká generační vlna mladých lidí zvyšující poptávku po práci, které neodpovídá nabídka.

Velkým problém pro další ekonomický rozvoj MENA regionu je nerovnoměrné převažování pracovních pozic v veřejném sektoru na úkor těch v soukromém sektoru. Podnikatelé se v regionu potýkají s obrovskou byrokratizací a přeregulovaností, jako i velkou mírou korupce, díky které je přednost dávána obrovským, státním a neefektivním společnostem, co prakticky vůbec nemusí rozvíjet svoji konkurenceschopnost.

Kvůli limitovaným možnostem ve formálních sektoru mladí pracují často v tom neformálním. V Palestině, Egyptě či Tunisku v něm pracuje až 80% mladých. Neformální sektor jim však nenabízí žádnou ochranu a benefity, je založen na krátkodobých a nízko kvalifikovaných pracích. Mladí se tak vůbec nerozvíjejí a nevytváří žádnou přidanou hodnotu, díky které by blízkovýchodní ekonomika šla nahoru.

Rozvoji ekonomiky brání poměrně malý poměr mladých podnikatelů. Jen 9,3% mladých obyvatel MENA se pouští do podnikání, což je méně než světový průměr. Velkou roli v tom hraje chybějící kapitál – mladí mají limitovanou úvěrovou historii a nemůžou si ani půjčit u svých rodičů či přátel.

V důsledku nedostatku místních pracovních příležitostí mladí lidé v regionu emigrují za prací jinam. V prvé řadě dochází k migraci z vesnic do měst, ta však problém neřeší. V městech bývá kvůli přílišné poptávce a nedostatečné nabídce ještě větší nezaměstnanost než na vesnicích, v absolutních číslech. Mladí se tak přesouvají do ciziny, což ale zemi dále poškozuje, protože se ve velké míře jedná o „odliv mozků“.   

Ačkoliv si státy MENA uvědomují tento problém, zatím se jim nedaří jej řešit. Mají sice k dispozici velmi dobře zpracované programy rozvoje, pokulhává však jejich importace. Státy se taktéž ve větší míře soustředí na bezpečnostní záležitosti a otázku zaměstnanosti mladých nechávají stranou. To se jim však může vymstít, jak ukázalo tzv. Arabské jaro, které bylo v mnohém revolucí mladých lidí, nespokojených s nedostatek pracovních příležitostí.