Proč je pro pákistánské ženy tak obtížné se rozvést? Na vině je opatření z dob britské nadvlády

Amber po šesti týdnech, co jí její manžel zapudil, požádala o rozvod. Na první ze tří rozvodových řízení se její manžel nedostavil. Namísto toho se pokusil jí donutit k návratu prostřednictvím právního opatření známého jako restituce manželských práv (restitution of conjugal rights - RCR).

Amber byla zděšená. „Proč by chtěl po soudu, aby mě přinutit vrátit se domů k němu, když mě sám vykopl?“ sdělila 26letá žena Al-Džazíře.

Amber není jediná pákistánská žena, která se musela potýkat s RCR. Ačkoliv se na toto opatření mohou odkázat muži a ženy, většinově jej využívají muži. „V 80% případů je RCR metoda na získání žen zpět,“ tvrdí Hadija Azizová, občanská právnička.

„ Ze 100 případů rozvodu, kterými jsem se zabýval v mé kariéře, byla restituce podána 30krát a pouze dva stěžovatelé byli ženy,“ tvrdí Chaudhry Muhammad Umar, advokát specializující se na rodinné právo. Podle Azizové jsou rozvodová řízení zahájená muži tak rychlá, že ženy vůbec nestihnout si podat RCR. Jejich rozvodová řízení se naopak táhnou měsíce a roky.

Právě to se stalo se Laaleen Sukherové. Po 18 měsících táhlého soudního řízení, které se vůbec neposunovalo, odvolala svoji žádost. Podle Suhkerové jí její manžel vyhrožoval, že podá RCR.

Právníci uznávají, že RCR je zastaralý zákon. Neexistuje žádná ústavní definice manželských práv manžela a jeho aplikování by vyžadovalo neustálý dohled.

Přesto o RCR pákistánští muži stále žádají. Podle Umara je to ze tří důvodů: 1) aby ukázali soudu, že nikdy rozvod nechtěli a nemuseli platit drahé výživné 2) aby vyvinuli právní tlak na ženu a zastrašili ji, 3) aby jí přidali další finanční zátěž k výdajům spojených s rozvodovým řízením.

V jednom obzvláště případě muž zneužil RCR obzvláště znepokojivým způsobem. 13letá pákistánská dívka v 2000 byla znásilněna. Jeden z obviněných si podal RCR s tím, že byli oddáni a tedy, že útok nelze považovat za zneužití či znásilnění. Soud jeho námitce vyhověl a dívka s ním musela žít. V roce 2004 se s ní rozvedl během soudního řízení ohledně případu znásilnění. V roce 2014 byl na svobodě.

Takovýto případ je sice ojedinělý, podle některých právníků jsou ale i běžné případy RCR diskriminující a poškozující ženy. Už dvakrát se jednalo o jeho zrušení, zatím bez úspěchu. Jeho zastánci tvrdí, že poskytuje příležitost ke smíření mezi oběma stranami.

RCR je dědictvím britských koloniálních zákonů. Britové jeho prostřednictvím se pokoušeli donutit muže, kteří se usadili s jinou ženou, aby se vrátili k jejich právoplatné manželce. Nyní však je zákon využíván proti ženám.

V Pákistánu, kde stále vládne konzervativní muslimské myšlení, je pro ženy obecně těžké zažádat o rozvod. Je to vnímáno jako kulturní tabu. Na rozvádějící ženy je pohlíženo jako na ty, které neplní svoji tradiční ženskou úlohu. Muslimské právo činí pro muže rozvod snadnější, požaduje však po něm poměrně značnou finanční kompenzaci ženě. Pokud rozvod iniciuje žena, musí manželovi vrátit svou část věna. Pákistánské soudy však v některých případech jsou proti této praxi, např. pokud muž ženu bil.