Nestoudnost? Svatba na veřejnosti vyvolala v Íránu pobouření. Se zamilovanými se vypořádá soud

Svatba v pasáži vyvolala hněv fundamentalistů, ale i „ochránců cudnosti"

Má to ale jeden háček. Tato „svatba na veřejnosti" vyvolala „hněv některých", hlásící se ke konzervativnímu výkladu koránu, kteří se obrátili na „soudní instanci", aby pohnali před soud. Informuje Iran Wire. „Zemský sociální asistent velitele provinčního policejního oddělení provincie Markazí oznámil zatčení dívky a chlapce, kteří pořádali svatební obřad uvnitř městského obchodního centra Golestan," píše internetový portál Iran Wire.

Podle mluvčího Mahmúda Khalajího byl „mladý pár, který se pokusil v pasáži Golestan Arák zorganizovat sňatek, byl zatčen a vzápětí propuštěn", dokud nebude vydán konečný rozsudek. Policejní intervence se uskutečnilo proto, že se na ně obrátili „věřící, kteří usilují o zachování cudnosti společnosti", jež byla podle nich „překročena".

Toto chování je podle Khalajího „inspirováno degenerovanou kulturou Západu". Rozhořčení podle slov policejního důstojníka, který ovšem nezpochybnil právoplatnost sňatku, se odehrálo zejména ve chvíli, kdy bylo publikováno na internetu. Právě po tomto zveřejnění se ozvali fundamentalisté a „síly Hizballáhu", jež se obrátily na soudy, aby se „vypořádaly se dvěma mladými lidmi".

Íránský sňatek má své rituály i cenu aneb Co je to Aghed a Mahr

Íránský svatební obřad i přes své místních a regionálních variantách, stejně jako mnoho jiných rituálů v zemi sahá až do starověkého zoroastriánské tradice. Ačkoli se koncepty a teorie manželství drasticky změnily koránskými a islámskými tradicemi, skutečné obřady zůstaly víceméně stejné, uvádí portál Iranchamber.com.

„Byly a jsou dvě etapy manželství. Nejčastěji se oba konají ve stejný den, ale občas mezi nimi může být nějaký čas. V minulosti, kdy byl manželský věk velmi nízký, mohlo být mezi oběma roky několik let, aby mohla dívka vyrůstat.," píše portál.

První se nazývá „Aghed", což znamená uzel. To je, když se koná právní proces, jak strany a jejich opatrovník podepsat manželskou smlouvu a nevěstu cenu neboli „mahr" jepevně stanovena, aby zaručila finanční blahobyt nevěsty. Mahr je předem odsouhlasen a v této době jsou podepsány již připravené dokumenty.

Druhou etapou jsou skutečné svátky a oslavy, které tradičně trvají od 3 do 7 dnů. Slavnostní ceremoniál se koná ve speciálně zařízeném pokoji s květinami a krásným a propracovaným dekorem, který se rozprostírá na podlaze, nazývaný jako „Sofreh Aghed". Podle zvyklostí se běžně koná v domě nevěsty nebo jejích blízkých příbuzných a vždy během celého dne. To pochází již ze zoroastrického období, kdy tma byla spojována s nepřátelskými duchy.

Ženich je první, kdo se posadí do místnosti a nevěsta přijde později. Ženich vždy sedí na pravé straně nevěsty. Podle zoroastrismu pravá strana značí místo respektu.

Nevěsta a ženich mají obvykle každý alespoň  jednoho manželského svědka. Obvykle to obvykle starší a ženatí muži. Právní část obřadu vykonává kněz (Mula) nebo jiní muži s uznávanou autoritou, tj. notář. U velmi nábožensky založených rodin, kde se praktikuje segregace pohlaví, zůstanou tito muži v sousední místnosti a mluví pouze s nevěstou, aniž by ji skutečně viděli: tvář nevěsty je při těchto procedurách zcela pokryta.

Tato část obřadu se skládá z předběžných požehnání, otázek svědkům, opatrovníků, manželského páru a nakonec je slavnostní ceremoniál slavnostně zakončen přednesemveršů z koránu nebo jiných svatých knih a úplně nakonec podpisem zákonné manželské smlouvy. „Smlouva může obsahovat ustanovení o ochraně nevěsty před polygamií, bezpodmínečnými rozvodovými právy manžela, vlastnickými právy atd. Obvykle jsou všechny tyto údaje zpracovány předem," popisuje složitosti portál.

Po požehnáních a několika slovech o důležitosti zřízení manželství kněz s oběma rodiči nebo opatrovníky potvrzuje, že si skutečně přejí pokračovat v obřadu a neexistují žádné námitky. Pak kněz požádá o vzájemný souhlas páru.

Ženich je nejprve dotázán, zda chce vstoupit do manželské smlouvy, pak je nevěstě položena stejná otázka. Jakmile se nevěsta zeptá, zda souhlasí s manželstvím, zastaví se a zůstane zticha. Otázka se opakuje celkem třikrát a je to jen na posledním místě, kdy řekne ano. Ženich čeká na odpověď nevěsty, což znamená, že je to manžel, který hledá ženu a touží ji mít a ne naopak. Pokaždé, když je nevěstě položena otázka, ženichova matka nebo sestra jí umístí zlatou minci nebo šperk do ruky, aby jí tím symbolicky povzbudily, než řekne ano.

Během obřadu drží příbuzní ženy páru nad hlavou páru jemný šátek nebo jiné jemné tkaniny jako hedvábí. Do 19. století to bylo tkanina zelené.

Současně probíhají dvě různé paralelní akce. Dva kousky krystalizovaného cukru (ve tvaru kuželů) se třou dohromady, což je symbolický akt, který posiluje život páru dohromady. Ve druhém úkonu se symbolicky sešívají dvě části stejné tkaniny spolu s jehlou a nití. Ceremonie svědčí o dávných tradicích, kdy byly obřadní pásy nevěsty a ženicha svázány a šity společně. Nad hlavou mají podnos, na kterém jsou dva kousky látky sjednocené (s jehlou, nití, nůžkami, syrovým vejcem, granátovým jablkem nebo jablkem, sušeným majoránkou a bílými sladkostmi), krytý zeleným šátkem. 

Jakmile nevěsta souhlasí, jsou čteny verše ze svatých knih. Dokumenty jsou podepsány, částka „mahr" (cena nevěsty) je zapsána v právním dokumentu, který je podepsán párem a svědky, a oběma je oznámeno, že se stávají mužem a ženou. Praxe nevěsty, která má svou cenu, je slavnostní i pro většinu moderních párů. Většina z nich se spokojí s posvátnou knihou, zlatou mincí a některými květy převážně růží. Mahr by však měl být do sňatku zařazen jako symbolický, nebo ne. Etymologicky znamenat „cenu" nebo „výkupné", buď ve formě peněz nebo jiné cennosti, a je placen nebo přislíben, že bude placen nevěstě ženichem nebo jeho rodinou pro finanční ochranu nevěsty v případě rozvodu. To je základem islámského manželství. Jakmile tento obřad skončí, pár si drží pravé ruce.

V tom okamžiku si nevěsta a ženich vyměňují snubní prsteny.