Islámský stát (IS) byl po pěti letech ostrého boje, kterého se účastnila řada států, konečně poražen. Ohlásila to dnes arabsko-kurdské koalice SDF, která dobyla jeho poslední enklávu v syrské vesnici Baghúz. Od ohlášení chalífátu v roce 2014 IS prakticky neslezl z titulků novin. Jak se nyní nejobávanější teroristická skupina dneska dostala k moci a co bylo příčinou jejího pádu?
Po invazi USA do Iráku a sesazení tamního vládce, Saddáma Husajna, se země zmítalo v chaosu a mocenském vakuu. Nová šiítská vláda byla se svou sektářskou politikou u převážně sunnitského obyvatelstva velmi neoblíbená, zvláště mezi těm zastávajícími salafistickou verzi islámu. Dobře postavení bývalí členové a sympatizanti bývalého režimu nehodlali se vzdát svého boje a v islamistických rebelech, nespokojených s novým uspořádáním věcí, našli účinnou zbraň proti nenáviděnému americkému okupantovi.
Za podpory bývalých důstojníků Saddámova režimu zakládá Abu Omar al-Baghdádi iráckou odnož mezinárodní teroristické organizace Al-Káidy, kterou nazývá jako Islámský stát v Iráku. V roce 2010 byl zabit během společné operace amerických a iráckých sil.
Do čela organizace se postavil Abú Bakr al-Bagdádí. Podle zjištění německého listu Der Spiegel měl mít výrazné slovo v jeho zvolení bývalý důstojník irácké rozvědky za Saddámových časů Hadži Bakr, který měl dodat organizaci náboženskou tvář. Bakr měl být mozkem, který naplánoval rozšíření IS do Sýrie.
Paradoxy syrské války a ohlášení apokalypsy
Právě občanská válka v Sýrii poskytla pro Islámský stát prostor se stát „světovou hvězdou“ džihádistického hnutí. Syrský prezident Bašár Al-Asad, který se hlásí k šiítskému hnutí alewitů, pro něj představoval ideálního nepřítele. IS mohl rebelii v Sýrii snadno interpretovat jako válku šiítů proti zneužívaným sunnitům. Tato strategie mu vycházela. Podle zprávy OSN z roku mnozí zajatí zahraniční bojovníci IS uváděli jako své důvody ani ne tak touhu participovat na světovém džihádu jako bojovat za své „sunnitské bratry“ proti Asadovi.
Daniel Byman, odborník na terorismus z Georgetown University a respektovaného think tanku Center for Middle East Policy, nicméně poukazuje na to, že vztah Asada a IS nebyl jednoznačně antagonistický. Asad během prvních let syrského Arabského jara nechal zajaté džihádisty IS vypustit, aby mohl vykreslit svoji opozici jako sunnitské extrémisty a tím k sobě přimkl jak alewity, tak jiné náboženské minority, které měly obavy z nástupu radikálního islámu. Zároveň se zdržoval úderů na IS a nechával jej, ať s ním opoziční strany zápasí a tím se navzájem oslabují. Asad a později s ním i Rusko se z propagandistických důvodů se tvářili jako bojovníci proti IS, mnohé jejich údery ale mířili primárně na protiasadovskou opozici.
Ale ani ta nebyla výhradně proti IS. Jako Asad, i rebelské skupiny uzavíraly s IS na pro Blízký východ typické věčně se měnící, oportunistické aliance. Vojensky zdatný IS byl pro opozici vítaným spolupracovníkem v boji proti nenáviděnému režimu.
NA Blízkém východě však platí, že současný blízký spojenec dnes může být smrtelným nepřítelem zítra. Islamistické skupiny obecně nejsou příliš dobrými dlouhodobými společníky, dříve nebo později se dokáží rozhádat s každým. IS nebyl výjimkou, zvláště proto, že jak rostl, rostla i jeho chuť.
Posun od povstaleckého boje plného oportunismu směrem k apokalyptickým ambicím světové dominance velmi výstižně reflektuje změna jeho názvu. Zatímco v roce 2013 se Islámský stát v Iráku přejmenoval na Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIS), v roce 2014, kdy vyhlásil existenci chalífátu, se prohlásil jednoduše Islámským státem. Bagdádí si nedal za cíl nic menšího než dobýt „Řím“, v islámském apokalyptickém myšlení symbolické označení světového centra.
Na svém vrcholu v roce 2015 IS ovládal území o rozloze Velké Británie a vládl 8 miliónům lidí. Byl schopen uskutečnit v Paříži pečlivě připravený masakr napříč Paříží na několika místech zároveň a i v následujících letech v Evropě, USA a jinde podnikat teroristické útoky.
Počátek konce
Svým prosazováním drakonického výkladu islámského práva šária si však znepřátelil lokální obyvatelstvo, pro které do té doby představoval jistého garanta práva a pořádku. Svým náboženským fanatismem a apokalyptickými vizemi se stal nepřijatelným pro celou protiasadovskou opozici, včetně na Al-Káidu napojených bojůvek. Svými hrůznými, velmi medializovanými činy krutých poprav si proti sobě popudil jak Západ, tak i Rusko. Jakkoliv stáli v syrské válce na opačné barikádě, všichni aktéři se shodovali, že IS musí zmizet z povrchu zemského – už jen z toho důvodu, že boj proti němu bylo dobrým PR.
IS byl odsouzen k zániku. V roce 2016 bylo osvobozeno z jeho rukou odejmuto první město, irácký Fallúdža. Následoval Manbidž v Sýrii. V roce 2017 Bagdád osvobodil druhé největší irácké město Mosul a tím mohl vyhlásit porážku IS v Iráku. Ke konci roku bylo osvobozeno i jeho hlavní město, syrská Rakka. IS byl už fakticky poražen.
Nikoliv však vyřízen. Ačkoliv mlel z posledního, což se projevovalo i ve výrazném poklesu jeho útoků na Západě, IS nehodlal přestat. Vrátil se k osvědčené partyzánské taktice z jeho počátků a povedlo se mu ještě v roce 2019 prostřednictvím sebevražedného atentátníka zabít čtyři Američany, vůbec nejsmrtelnější úder, který proti americkým vojenským silám IS kdy provedl.
Územně však byl zatlačován zpět. Z kdysi pyšného chalífátu rozkládajícího se napříč dvěma státy zbyly jen dvě vesničky. Jeho poslední enklávu ve vesničce Baghúz kurdské síly dobyly dnes a mohly tak vyhlásit konec té vůbec nejhrozivější teroristické skupině, kterou kdy spatřil svět.
Související
Hon na teroristy: Syrská armáda po hromadném útěku z vězení loví členy Islámského státu
Armáda plní Trumpův rozkaz. Podnikla další útok na islamisty v Sýrii
Islámský stát (IS) , Terorismus , Bašár Asad , Syrská krize , Irák
Aktuálně se děje
před 13 minutami
Neziskovky nahrazují roli státu v péči o zranitelné, připomněl Pavel poslancům
před 16 minutami
Macinka by měl vážit slova. Češi mají problém se dostat domů a neváhají kritizovat
před 1 hodinou
Válka se brzy přelije i do Evropy, důsledky pocítí každý člověk na Zemi, varuje Írán
před 1 hodinou
Petr Pavel dorazil do Sněmovny. Řešit se má Írán i kontrola hospodaření České televize a rozhlasu
před 2 hodinami
Hizballáh nás podvedl, zuří libanonská vláda. Naštvaní jsou i obyčejní lidé
před 3 hodinami
Izraelská armáda podnikla cílené údery na vládní čtvrť v Teheránu, zasáhla prezidentskou kancelář
před 4 hodinami
Ceny ropy a zemního plynu kvůli válce na Blízkém východě dál prudce rostou
před 5 hodinami
Odvrácená strana bombardování: Útoky podněcují Íránce, aby se semkli proti Západu
před 5 hodinami
Žádné sirény ani poplach. Íránský útok na operační středisko přišel bez varování, v jeho troskách umírali lidé
před 6 hodinami
Nejdříve Venezuela, pak Írán. Jak velkou ránu Trump zasadil Putinovi?
před 7 hodinami
Izrael zahájil rozsáhlé údery na Teherán a Bejrút. Munici máme neomezenou, válčit můžeme navěky, vzkázal Trump
před 8 hodinami
Výhled počasí do konce března. Meteorologové řekli, co máme čekat
včera
Pohřešovanou ženu našli mrtvou. Policie obvinila muže z vraždy
včera
Babiš oznámil Čechům změny v plánu repatriačních letů z Blízkého východu
včera
Velká vlna útoků na Írán teprve přijde, prohlásil Trump
včera
MHD v Praze se dnes vrátila ke kratším intervalům
včera
Írán se na poslední chvíli snaží zachránit zbytky jaderného programu
včera
Svět si připomíná důležitý milník. Je to 130 let, co byla objevena radioaktivita
včera
Začalo meteorologické jaro. Předpověď slibuje stabilní počasí po celý týden
včera
Po íránské párty Trumpa s Netanjahuem může přijít zničující kocovina
Fyzická likvidace vybraných politických špiček Íránu v čele s duchovním vůdcem Alím Chameneím a rozsáhlé vzdušné údery proti vojenským kapacitám této země jsou demonstrací enormní síly Spojených států a Izraele. Historická zkušenost posledního čtvrtstoletí nedává příliš důvodů k optimismu ohledně dalšího vývoje v blízkovýchodním regionu. Nepříjemné důsledky mohou být citelné také daleko za jeho hranicemi.
Zdroj: Matěj Bílý