Arabky chtějí méně dětí. Podporují je to v tom i arabští mužové

V letech 1975 až 1980, ženy ve všech 17 arabských národech rodily v mnohem větší míře než byl světový průměr, který byl 3, 85 dětí na ženu. Sedm arabských zemí – Alžír, Kuvajt, Libye, Omán, Saúdská Arábie, Sýrie a Jemen – měly míru porodnosti větší než 7 dětí na ženu, přičemž největší podíl dětí na ženu měl Jemen s 8,58 dětmi na ženu, poukazuje ve své studii Marcia C. Inhornová, profesorka antropologie a mezinárodních záležitostí z Yale University.

Od roku 1975 však dle Inhornové se odehrává to, co nazývá „tichou reprodukční revolucí v arabském světě“ - jak zní i název jejího článku. Označuje tím poměrně strmý pokles počtu dětí, které jsou arabské ženy ochotny porodit. „ Většina arabských rodin chce mít maximálně dvě až tři děti," sdělila Inhornová Al-Džazíře.

Dnes tak mají jen tři arabské země – Egypt, Jordánsko a Jemen – celkovou míru porodnosti vyšší jak tři děti na ženu. V devíti arabských zemích - Alžírsku, Jordánsku, Libyi, Ománu,

Kataru, Saúdské Arábii, Sýrii, Spojených arabských emirátech a Jemenu poklesla míra porodnosti o téměř čtyři děti. Např. alžírská žena v roce 1980 měla v průměru více než sedm dětí, dnes má jen dvě až tři. „Označili jsme to za tichou revoluci, protože nikdo nemluví o této změně a nebývá to uznáváno,“ uvádí Inhornová.

Podle americké badatelky to je částečně důsledek rostoucího přijímání plánovaného rodičovství a antikoncepce v arabském světě. První začal s podporou plánové porodnosti Egypt v roce 1975, který se potýkal s rozsáhlou populací (dodnes je nejpočetnější arabskou zemí) a bál se, že nekontrolovatelná porodnost by mohla způsobit chaos. Jeho příkladu hbitě následovaly dalších země, jako Maroko či Tunisko.

Nicméně, hlavní díl na klesající porodnosti měla změny pohledu na rodičovství a vztahy obecně u arabských že a mužů a ekonomické změny, kterými arabské země prochází. Podle Inhornové arabští muži dnes ve větší míře se do vztahů pouští z romantických důvodů a nikoliv proto, že by chtěli po ženě, aby jen byla rodičkou jejich dětí. Otcovství je stále u arabských mužů jedna z nejoceňovanějších rodinných rolí, nicméně arabští muži ji vnímají více jako závazek, který je nutí spíše než mít více dětí se o ně postarat a zajistit jejich dobrou, ekonomickou budoucnost např. v podpoře vzdělávání. Kvůli tomu si pořizují méně dětí.

"[Dětské] výdaje jsou tak vysoké, že musíte investovat spoustu peněz do jednoho dítěte, natož abyste měli čtyři nebo pět dětí," sdělila Al-Džazíře 20letá studentka žurnalistiky Mirjam Badrová. Podle ní to je jeden z hlavních důvodů klesající porodnosti arabských žen.

Sama Badrová chce mít děti, až dostuduje a nabude finanční nezávislosti. Na jejím příkladě tak lze vidět další důvod, proč arabské ženy mívají méně dětí. Jako jejich evropské vrstevnice jsou více nezávislé a emancipované a nevnímají ženskou úlohu jen u „plotny“ a „dětské kolíbky“.

Evropa a porodnost muslimek

Klesající počet dětí se týká i migračních komunit z arabského světa, které jsou usídleny na Západě. Médii, zvláště těmi pravicově konzervativními, však probíhají alarmující zprávy o vysoké porodnosti migrantů, což má vést k naprostému nahrazení evropské populace tou muslimskou.

Muslimské ženy mají skutečně větší porodnost v porovnání se svými evropskými vrstevnicemi. Podle odhadů výzkumné organizace Pew Research mají evropské nemuslimsky v průměru míru porodnosti 1,6 dětí na ženu, v případě evropských muslimek v Evropě je to v průměru 2,6 dětí na ženu. To je však stále příliš málo, aby muslimská minorita mohla nahradit tu evropskou.

Podle magazínu The Altantic studie např. z Indonésie ukazují, že klesající počet dětí je spojen se vzrůstající ekonomickou prosperitou. Vyšší čísla muslimských žen v Evropě tvoří chudé, náboženské ženy, které se vnímají jako především matky a strážkyně rodinného krbu (a proto ani nepracují) a které se do Evropy dostali v rámci slučování rodin. I u muslimských žen v Evropě ale platí přímá úměra mezi kariérními ambicemi, vzdělaností a sekulárností a počtem dětí.