Tahle země je jen pro muslimy. Křesťané mizí z Blízkého východu, nejsou tam vítáni

Před americkou invazí do Iráku bylo v zemi okolo 1,4 miliónu křesťanů. Dnes jich zbývá méně než 250 000 – 80% pokles během méně než dvou dekád.

 Islamistické skupiny, jako je Islámský stát, zabíjeli křesťany a vyháněli je z jejich domovů. Podle oficiálních statistik se do Ninivské pláně, jednoho z hlavních center křesťanské komunity v Iráku, se po jejím osvobozením od IS vrátilo méně než 50% křesťanských obyvatel. Více jak 100 000 iráckých křesťanů uprchlo do jiných zemí, např. do Libanonu, Turecka a Jordánska. 

Americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa, který se profiluje jako ochránce křesťanů na Blízkém východě, do Ninivské pláně velmi investuje a snaží se z ní opětovně učinit místo vhodné k životu pro křesťanské komunity. Trump je k tomu tlačen i konzervativními křesťanskými kruhy, které patří mezi jádro jeho voličstva a pro které se jedná o zásadní téma.

Nicméně, Trumpova administrativa zároveň prosazuje přísnou antimigrační politiku, kterou uplatňuje i vůči perzekuovaným křesťanům. Počet iráckých křesťanů vzatých do USA poklesl o 98% během uplynulých dvou let, kdy je Trump v úřadu. Např. v roce 2018 přijaly Spojené státy jen 23 iráckých křesťanů. Pro srovnání, administrativa Baracka Obamy přijala 2 000 iráckých křesťanů v roce 2016.

Křesťané, kteří žili na Ninivské pláni, si stěžují, že jim je přístup k jejich domovu odpírán Lidovými mobilizačními silami, skupinou šiítských milicí podporovaných Íránem, uvedla kurdská televizní stanice Kurdistan 24. Podle Jamala Talii, generálního ředitele křesťanských záležitostí v oblasti Kurdistánu, je to důsledku cílených snah o změnu demografie v oblasti ve prospěch šiítské komunity a posílení tak vlivu Íránu, který sám má špatnou pověst, co se týče zacházení s křesťanskými komunitami.

Magazín The Atlantic upozorňuje, že diskriminace vůči křesťanům v Iráku je „napsána přímo v ústavě“. Ta stanovuje islám jako oficiální náboženství země a zakazuje jakékoliv zákony, které by „odporovaly zavedeným ustanovením islámu“. Ústava byla přijata dva roky po americké invazi v roce 2003. 

Na praktické rovině jsou v důsledku tohoto zákonného rámce křesťané minoritou s omezenými právy. Nemuslimští mužové si nemohou např. brát muslimky a děti křesťanek jsou automaticky považovány za muslimy, i kdyby byly narozeny ze znásilnění. Mnozí nekřesťané též nenajmou křesťany jako pracovní sílu.

The Atlantic poukazuje na případ jedné křesťanské historičky, která se vrátila do práce poté, co byl vyhnán IS. Její muslimský nadřízený tím byl velice překvapený, protože sám se bál o její bezpečnost. Jiní kolegové ji řekli, že by měla odejít, protože křesťané nepatří do muslimské Iráku. Historička věří, že někteří její muslimští sousedé mohli sympatizovat s IS.

Podle organizace Open Doors, která každoročně zveřejňuje seznam 50 zemích, ve kterých jsou křesťané nejvíce pronásledováni, jsou křesťané nejpronásledovanější náboženskou skupinou na světě. V top desítce zemí, kde hrozí křesťanům největší nebezpečí, se umístily na předních pozicích státy, kde je dominantním náboženstvím konzervativní verze islámu, jako je Afghánistán, Pákistán, Somálsko, Írán nebo právě Irák.