Jak by vypadala válka Íránu s USA? Amerika nemá výhru jistou

USA přistoupily k vyslání vojáků poté, co došlo k útokům na dva tankery, japonský a norský, v blízkosti strategického Hormuzského průlivu, po kterém minulý týden vzrostly světové ceny ropy. Washington tvrdí, že za tím jsou elitní íránské Revoluční gardy. Írán veškerá obvinění odmítá.

Podle vojenských expertů skutečně útok sedí do stylu asymetrického typu války, který Revoluční gardy provádí. Nicméně, takovýto útok mohl provést i někdo, kdo chtěl se tvářit jako íránské Revoluční gardy, aby rozpoutal konflikt mezi USA a Íránem, poukazují experti oslovení serverem Newsweek, kteří komentovali video zveřejněné USA, které má zachycovat příslušníky gard, jak dávají minu na tanker.

Jisté, že pokud by vypukla válka mezi Íránem a USA, gardy by vedly právě tento typ asymetrické války. Ta může např. zahrnovat využití svých „vzdálených“ (proxy) spojenců, kteří budou útočit na americké cíle. Gardy, zvláště její „elita elit“, jednotky Quds, jsou známy tím, že dokáží tuto „vzdálenou válku“ (proxy war) vést s velkou účinností. USA by se tak mohly střetnou s libanonským Hizballáhem či šiítskými milicemi v Iráku.

Tato válečná strategie může mít podobu čistého „terorismu“, kdy írán bude využívat své sympatizanty napříč světem, zvláště pak v USA. Může též začít rozprodávat své vojenské vybavení, včetně účinných raket, různým teroristickým skupinám.

Opakování tankerové války

Jiný způsob vedení asymetrické války bude probíhat na moři. Írán si dobře pamatuje svou porážku během tzv. „tankerové války“ při prvním a jediném vojenském střetnutí USA a Íránu. Islámská republika masivně investovala do nahromadění rozsáhlého arzenálu asymetrických zbraní jako jsou miny a ponorky, kterými chce rychle útočit na americké loďstvo v sérii ve stylu „udeř a zmiz“.

Klíčovými v této strategii budou íránské polotěžké ponorky třídy Fateh, ozbrojené raketami s dosahem až 2 000 kilometrů, či miniponorky třídy Ghadir, které lze díky jejich velikosti a tichému provozu jen obtížně detekovat na sonaru.

USA, aby tomu účinně čelily, by dle expertů měly poslat spíše menší lodě. Ty mají proti íránským ponorkám výhodu, že mají větší zásoby paliva a munice a dokáží tak déle „lovit“ ponorky či tvořit blokádu. Pro Írán tak skutečně bude klíčová rychlost na tomto poli.

Spíše než na moři budou mít Američané problémy okolo pobřeží. Írán na něm nechal vybudovat solidní infrastrukturu, kterou chrání a kryje své rozvinuté raketové systémy. Ty představují hrozbu jak pro americké lodě, tak pro americké letectvo.

Výzvy pro letectvo

Na rozdíl od jiných protivníků USA na Blízkém východě, Američané nebudou moci bez hrozby vysokých ztrát využívat své letectvo proti pozemním cílům dokud fyzicky nezničí či alespoň neprovedou účinné elektrokybernetické operace proti íránským protileteckým obranným systémům.

Letecké údery budou muset být systematické a mít podobu kampaně podobné operaci Pouštní bouři nežli příležitostným úderům proti Islámskému státu (IS) v Sýrii a Iráku. Zatímco během války s IS uskutečnilo americké letectvo 10 až 50 úderů za den, v případě Pouštní bouře to bylo 1 200 úderů za den.

Obě strany tvrdí, že do války půjdou jen pokud nebude jiného zbytí. USA by mohly chtít docílit změnit režimu, příklad z Iráku ale ukazuje, že to přináší řadu dalších problémů. Írán je navíc velmi hrdá země, jehož obyvatelé byli po desetiletí naslouchali protiamerické propagandě, takže se nedá očekávat, že by Spojené státy v zemi měli příliš velkou podporu obyvatelstva. Úsilí amerických jestřábů o vyvolání války s Íránem by mohl zamezit i fakt, že americký prezident Donald Trump slíbil svým voličům, že přestane s nákladnými válkami v zahraničí.