Kdo útočil na tankery v Ománském zálivu? Pravda není podstatná, zní z Británie

Pravdu lze zahlédnout jen letmo

Pachatel byl zřejmě stejný jako v případě podminování čtyř lodí u pobřeží Spojených arabských emirátů 12. května, soudí renomovaný server. Dodává, že podle Spojených arabských emirátů, Saúdské Arábie a Spojených států - které mají v oblasti silnou námořní přítomnost - jde o práci "státního aktéra", velmi pravděpodobně Íránu.

Teherán obvinění odmítá, poukazuje editorial. Konstatuje, že forenzní expertiza a zapojení Rady bezpečnosti OSN by mohly přinést více důkazů a poskytnout lepší základ pro podezřívání Íránu.

"V tomto kontextu však téměř nezáleží na tom, kdo za sabotáží stojí," pokračuje The Independent. Deklaruje, že v regionu, kde lze pravdu přinejlepším jen letmo dohlédnout, mohou být mýty, legendy a konspirační teorie stejně silné jako fakta a pokud si Spojené arabské emiráty, Saúdská Arábie a Spojené státy myslí, že pachatelem je Írán, pak to stačí k tomu, aby vůči této zemi vystupňovaly agresi.

Útok přišel ve velmi těžké době pro region, kdy Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie vedou dlouhé roky zástupné nemilosrdné války s Íránem v Jemenu, Sýrii, Iráku či Libanonu, nastiňuje prestižní deník. Dodává, že do těchto konfliktů jsou čas od času zatahovány Izrael, Turecko, Rusko, USA a další mocnosti a íránsko-saúdská řevnivost svou nestabilitou, intrikami a utvářením aliancí připomíná Balkán před první světovou válkou či studenoválečné soupeření Washingtonu s Moskvou.

"To nejsou povzbudivé příklady," zdůrazňuje editorial. To nejlepší, v co lze podle něj doufat, je pokračování malých útoků, které mohou být pouhou nepříjemností, ale zároveň mají i potenciál přerůst v globální problém.   

Napadané obchodní lodě totiž přepravují skrze Hormuzský průliv palivo pro mnoho zemí, tudíž útoky ovlivňují i jinak neutrální země, například Norsko, Japonsko a Tchaj-wan, vysvětluje The Independent. Dodává, že útoky také zdražily ropu o 4 dolary za barel, což ovlivní každý kout světa, nehledě na fakt, že touto cestou se přepravuje třetina světové ropy.

Čtyři dekády nenávisti  

Útoky tedy nejsou nepodstatné a toto nanejvýš citlivé a nebezpečné místo představuje průsečík amerických a íránských zájmů, konstatuje britský deník. Připomíná, že americká administrativa prezidenta Donalda Trumpa vnímá Írán za pouhý darebácký stát a na rozdíl od Francie, Británie a Německa vypověděla dohodu o íránském jaderném programu.

"Prezident Trump má zřejmě potěšení z tlaku na Íránce a ti 'Velkému Satanovi' vracejí urážky," uvádí editorial. Podotýká, že za řevnivostí obou zemí a jejich spojenců leží čtyři desetiletí nepolevující hořkosti a nenávisti.

Od chvíle, kdy padl Šáh Pahláví, vznikla Islámská republika a proběhla krize s americkými rukojmími v letech 1979-1981, vedou Washington a Teherán fakticky neustálou zástupnou válku, která zahrnovala i známou americkou podporu Iráku v krvavém irácko-íránském konfliktu v 80. letech, připomíná britský server. Konstatuje, že v této fázi je těžké vidět jakoukoliv snadnou cestu k omezení tohoto napětí, jelikož vztahy obou zemí jsou na historickém dně a absolutní absence dialogu a pochopení mezi USA a Íránem nadále představují nepřekonatelnou překážku pro mír na Blízkém východě.

Hormuzský průliv, lodní cesta, která je ve svém nejužším místě pouhých 3,5 kilometru široká, je ideálním místem pro střety a teroristické akce - na jihu ostatně dlouhé roky úspěšně operovali somálští piráti, uvádí renomovaný deník. Zdůrazňuje, že vlastnosti místa ale umožňují relativně snadný dohled mezinárodních námořních sil, který před pár lety zatlačil právě somálské piráty.

Pokud Írán jedná pouze tajně a k útokům se nehlásí, není zřejmě připraven na střet s takovými mezinárodními silami, naznačuje The Independent. Obává se však, že nevinní civilisté v Jemenu a Sýrii i posádky obchodních lodí budou zatím nadále trpět dopady války, kterou sami nerozpoutali.