Byl atentát na Sulejmáního oprávněný? Expert se vrátil k ožehavé otázce

Otázkou, zda byla akce oprávněná, či nikoliv, se na serveru Project-Syndicate.org zabýval Peter Singer, který je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě, a zároveň také spoluzakladatel neziskové organizace The Life You Can Safe. Za zmínku nicméně stojí, že představitelé amerického ministerstva zahraničí, ihned poté, co se na USA strhla vlna kritiky, vyjádřili rozhořčení. "Ježíši Kriste! Proč musíme vůbec někomu vysvětlovat, proč se uchylujeme k takovým krokům?!," zaznělo.

K atentátu na Sulejmáního došlo 3. ledna 2020 poté, co spolu se svými pobočníky, včetně vůdce šíitských milic Mahdím Muhandisem, odjížděl z mezinárodního letiště v iráckém hlavním městě Bagdádu. Následující den americká administrativa celý tento útok hájila s tím, že Sulejmání byl hlavním aktérem teroristických útoků v Íránu, a že v Iráku způsobil smrt 608 Američanů. Že se v obou případech jedná o teroristy, existuje shoda i v OSN.

Potíž ovšem nastává v otázce legality i legitimity v případě potenciálního porušení mezinárodního práva, o němž ihned začaly mluvit levicové kruhy, včetně narušení svrchovanosti jednotlivých národů. Už v roce 2003 hájily americké zpravodajské služby invazi do Iráku kvůli zbraním hromadného ničení. Ta se nakonec stala neoprávněnou, což už dnes přiznávají i její dřívější příznivci. Přitom je třeba zmínit, že si vyžádala i nevinné lidské životy.

Nicméně zpět k meritu věci. Singer, jehož hlavní specializací je bioetika, se zajímá hlavně o to, do jaké míry je nedotknutelné takzvané lidské právo na život, které lze interpretovat mnoha způsoby. Je například vůbec přijatelný trest smrti? Vždyť jenom v samotném desateru stojí "Nezabiješ!". Náboženství každopádně nelze v převážně sekulárním a hodnotově neutrálním světě označit za argument pro to, či ono.

Každopádně výstřední americký prezident Donald Trump byl při svém nástupu do Bílého domu mnohými konzervativně smýšlejícími občany vnímán jako jisté světlo naděje v boji proti potratům. Riziko možného zvratu v průlomovém rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, který přiznal všem ženám právo rozhodovat o svém těle, bylo nezanedbatelné. "Vždy budu hájit naší Deklaraci nezávislosti, která pamatuje na právo na život!," těmito výroky ubezpečil Trump pro-life aktivisty.

Když se ale nad tím pořádně zamyslíme, myslel snad právo na život pro každého, anebo jen pro vybrané? Přistoupili-li bychom na tezi, že lidský plod popřípadě embryo nebo dokonce zárodek zasluhuje stejné zacházení jako žijící člověk, respektive že život začíná už v tom nejranějším stádiu těhotenství, jakým právem bychom si pak mohli dovolit obhajovat trest smrti popřípadě atentáty.

V čem bychom vlastně byli lepší než ti nejmasovější sérioví vrazi v historii? Snad jenom tím, že bychom jejich cesta na Onen svět byla méně bolestivá, než v případě jejich obětí? A lze vůbec pracovat s pojmem legální, nebo snad legitimní, vražda? Podle americké legislativy ano. V Evropě jsou tresty smrti zpravidla ústavně zakázané, výjimku tvoří pouze poslední totalitní stát Bělorusko. Každopádně i v USA je pro odsouzení k nejvyššímu možnému trestu zapotřebí spravedlivý proces před porotou.

Podle Singera bychom proto neměli při posuzování oprávněnosti atentátu na Sulejmáního řešit pouze mezinárodněprávní hledisko, nýbrž i legitimitu nejen státem uskutečňovaných "vražd", ale i trestu smrti za ty největší spáchané zločiny obecně. Rovněž stojí za zamyšlení, zda mají USA dostatečné oprávnění bez rezolucí OSN zasahovat do vnitřních záležitostí cizích zemí. Jsou snad oni pomyslným světovým policistou určujícím, co je dobré, a co špatné?

Na závěr by taktéž nebylo od věci si položit otázku, v jakém světle by bylo vnímáno, kdyby podobný postup volili Rusové. Je sice potřeba si na rovinu říci, že Blízký východ byl vždy místem střetu zájmu velmocí, ať už se jednalo o USA, Británii, Francii nebo Sovětský svaz a později Rusko. Ani ti nejzatvrzelejší kritici zahraniční politiky USA by ale neměli nikdy volit přístup "nepřítel mého nepřítele je můj přítel".