Co odhalily prezidentské volby o íránském režimu? Z Washingtonu zní tvrdá slova

Cena za mocenskou hru

Za vítěze hlasování z minulého pátku byl prohlášen Ebráhím Raísí, šedesátiletý klerik, kterého washingtonský server označuje za jednoho z "nejznámějších vrahů" íránské islámské republiky. Jak editorial připomíná, v roce 1988 se Raísí podílel na zosnování popravy tisíců politických vězňů.

To, že se Raísí stal prezidentským kandidátem i možným nástupcem svého mentora, nejvyššího vůdce ajatolláha Alí Chameneího, je možné jen díky vyloučení dalších předních uchazečů, naznačuje renomovaný deník. Doplňuje, že mezi nimi byli i reformisté, kteří ovládli několik předchozích voleb.

"Cenou za tuto mocenskou hru byly historické veřejné projevy rozčarování z (íránského) politického systému," pokračuje americký deník. Upozorňuje, že navzdory velké kampani, která měla vyburcovat obyvatelstvo k účasti ve volbách a která zahrnovala i Chameneího osobní apel, vyslyšela většina Íránců výzvu opozice a zůstala doma.

Hlášená účast 48 % je nejnižší od revoluce z roku 1979, navíc 13 % voličů vhodilo do uren prázdný lístek, konstatuje editorial. Dodává, že sice nejsou žádné zprávy o protestech, ale výsledky nejsou pro íránský režim uspokojivé - režim ostatně jen dva roky zpět čelil rozsáhlým pouličním nepokojům a potlačil je jen za cenu střelby do lidí automatickými zbraněmi.

Vzhledem k volebním výsledkům by se mohlo zdát zarážející, že diplomaté vyjadřují opatrný optimismus ohledně možnosti obnovit v nadcházejících týdnech mezinárodní dohodu o íránském jaderném programu, kterou v roce 2018 vypověděl tehdejší americký prezident Donald Trump, připouští Washington Post. Poukazuje však, že i íránští stoupenci tvrdé linie si uvědomují nutnost dosáhnout uvolnění amerických ekonomických sankcí.

Obnova dohody by ostatně mohla být dokončena odcházející, relativně umírněnou íránskou vládou Hassana Ruháního, naznačuje vlivný deník. Vysvětluje, že to by umožnilo Raísímu sklidit politické ovoce, až se v srpnu chopí prezidentského úřadu.  

Americká administrativa prezidenta Joe Bidena, která z obnovy dohody o íránském jaderném programu učinila svou prioritu, by ovšem neměla chovat naději jako architekt celého projektu, někdejší šéf Bílého domu Barack Obama, který věřil, že Írán umírní své chování, zdůrazňuje prestižní server. Deklaruje, že Raísího vláda bude téměř jistě dále poskytovat podporu ší'itským milicím v Iráku a Libanonu, stejně jako palestinskému hnutí Hamás.

Změna režimu musí přijít zevnitř

To, že Raísí v pondělí označil íránskou vojenskou přítomnost v regionu a íránský raketový arzenál za věc, o které se "nebude jednat", činí podle washingtonského deníku jakoukoliv dohodu složitější, jelikož američtí představitelé prohlašují, že by se měla odvíjet od ochoty Teheránu vést následné rozhovory právě o těchto otázkách.   

"Íránští vyjednavači také požadují, aby byly uvolněny americké sankce, která na Raísího uvalila Trumpova administrativa," pokračuje Washington Post. Tvrdí, že přijetí takového požadavku by bylo pro Bidenův Bílý dům naprostým ponížením, jelikož do popředí své zahraniční politiky staví lidská práva.

Biden má podle editorialu nicméně dobrý důvod posunout se dál, jelikož předchozí Trumpova politika "maximálního tlaku" nedokázala přimět íránský režim výrazněji omezit svou aktivitu na poli jaderného výzkumu, Teherán naopak patnáctkrát navýšil své zásoby obohaceného uranu a ve srovnání se stavem garantovaným předchozí mezinárodní dohodou o více než rok zkrátil dobu, za kterou je schopen získat atomovou zbraň.

Omezení nastavená obnovenou dohodou sice mají platit jen do konce desetiletí, bez nich však jedinou možností, která může zastavit Írán v cestě k jaderné bombě, zůstává vojenská akce, zdůrazňuje renomovaný deník. Podotýká, že část Trumpovy administrativy doufala, že politika "maximálního tlaku" povede ke kolapsu íránského režimu, avšak místo toho jen pomohla ke zvolení Raísího.

"Ačkoliv by Spojené státy měly nadále čelit domácím represím a zahraniční agresi Íránu sankcemi a podporou regionálních spojenců, změna režimu musí přijít od Íránců," konstatuje závěrem Washington Post.