Arabský svět v problémech. Region zabředá do neznámých vod, varuje politolog

Unikátní region

Pokud by zabití Bagdádího vedlo k dalšímu ústupu Spojených států z Blízkého východu, pak by se problémy regionu mohly ještě prohloubit, obává se politolog. Připomíná, že po teroristických útocích z 11. září 2001 svět náhle upřel svou pozornost na tento region a uvědomil si klíčovou skutečnost - Blízký východ je unikátní a za poslední desetiletí nezaznamenal podstatnější politický, ekonomický či společenský progres.

Zatímco padl komunismus, mizely vojenské junty a do transformovaných rozvojových zemí přicházel ekonomický růst, Blízký východ ustrnul a v některých ohledech se dokonce vrátil do minulosti, upozorňuje Zakaria. Dodává, že mnozí věří, že právě tato stagnace umožnila růst a šíření islámského extremismu a terorismu.

OSN v roce 2002 vydala zprávu o rozvoji v arabském světě založenou na výzkumu místních expertů, která upozornila na zásadní výzvy, kterým region čelí, připomíná komentátor. Nastiňuje, že zpráva hovořila o nutnosti překonat tři nedostatky, aby se Blízký východ zařadil do moderního světa - málo svobody, podřadné postavení žen a nízkou vzdělanost.

Zpráva také hovořila o obecnějším nedostatku ekonomických příležitostí, politických práv a společenského progresu v arabském světě, přičemž vlády v ostatních zemích uvěřily, že právě toto jsou klíčové problémy Blízkého východu, uvádí politolog. Připouští, že v následujících letech se situace v četných oblastech - například průměrná délka dožití, gramotnost a postavení žen - zlepšila.

"Od roku 2010 téměř všechny arabské země zpomalily či zvrátily svůj průměrný roční pokrok v lidském rozvoji," cituje Zakaria poslední zprávu OSN o rozvoji společnosti v arabském světě. Podotýká, že se tak stalo navzdory arabskému jaru z roku 2011, které zdánlivě zdůraznilo potřebu širších reforem.

Na otázku, proč se tak stalo, politolog odpovídá, že arabské jaro z velké časti selhalo a pouze Tunisko přešlo k demokratické vládě, zatímco v Egyptě se vrátila represivní vláda, Sýrie prochází občanskou válkou a krvavou obnovou Asadova režimu a Jemen a Libye se hroutí.

Neudržitelný model   

Region přesto čelí naléhavým výzvám, deklaruje Zakaria. Upozorňuje, že demografický vývoj je pochmurný a Blízký východ má největší míru nezaměstnanosti na světě, tamní ekonomický model je vysoce neefektivní, drahý a neudržitelný, jelikož státy zaměstnávají velký počet lidí a vydatně dotují potraviny a energie.

"Reformní úsilí má smíšené výsledky," pokračuje komentátor. Poukazuje, že v Egyptě a Saúdské Arábii přineslo jisté úspěchy, ale pro země závislé na státních financích je obtížné nastartovat soukromý sektor, především za situace, kdy tamní ekonomiky trpí nízkou cenou ropy.

V Egyptě vláda zaměstnává zhruba 20 % pracovní síly, v Alžírsku je to skoro 40 % a v Saúdské Arábii 65 %, připomíná Zakaria. Konstatuje, že v případech, kdy se stát pokusil ustoupit, se soukromému sektoru nedaří zaplnit jeho místo, a tak v mnoha zemích, které se pokusily zmenšit dotace, vypukly protesty, které se často setkávají s represí.

Naděje zprávy OSN z roku 2002 spočívaly v tom, že ekonomické a společenské reformy budou snazší, pokud se blízkovýchodní země otevřou politicky a že politická otevřenost přinese veřejně volené politiky, kteří odčerpají podporu islámským extremistům, uvádí politolog. Vysvětluje, že tato představa stála za plány George W. Bushe, které vycházely z určitých seriózních úvah o regionu.

Mnoho z nich však nefungovalo a politická otevřenost vedla většinou k povstáním, sektářskému násilí, občanským válkám a represi, zdůrazňuje Zakaria. Dodává, že země jako Libanon a Jordánsko, které si udržely jednotu a stabilitu, zůstávají křehké a mnoho reforem se zde nerealizovalo.

"Možná nejdůležitějším výsledkem přetrvávajících otřesů v arabském světě je ústup Spojených států z regionu," píše politolog. Poukazuje, že ten začal během druhého funkčního období Geroge W. Bushe a pokračoval za Baracka Obamy a nyní trpělivost s Blízkým východem došla Donaldu Trumpovi a projevuje se snaha zbavit se zodpovědnosti za tuto chaotickou, nestabilní část světa.

Když Trump říká, že chce ukončit nekonečné války, velká část americké veřejnosti s ním souhlasí, vyzdvihuje politolog. Konstatuje, že díky tomu vzniká postamerický Blízký východ, kde o moc soupeří mnoho regionálních mocností, především Saúdská Arábie a Írán, a mnoho dalších sleduje své vlastní cíle, jako například Turecko a Izrael.

V době velkých změn se tak region dostává do neprozkoumaných vod, varuje Zakaria. Připomíná, že ze Sýrie uprchlo přes 5 milionů lidí, v Jemenu probíhá největší humanitární krize světa a ačkoliv IS přišel o svou hlavu a byl rozprášen, démoni, kteří živí tyto hrůzy - stagnace, represe a zoufalství - nadále sužují arabský svět.