Do Pákistánu dál prchají davy Afghánců, členové menšin i studenti

Muži nesou na ramenou zavazadla, ženy v burkách pospíchají za nimi a k nim se tisknou děti, vyčerpané mučivým vedrem. Někteří vezou na kolečku nemocné příbuzné, kteří nemohou chodit.

Do Pákistánu čerstvě dorazila i sedmapadesátiletá Zirkún Bibiová z menšiny Hazárů, kteří byli za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 tvrdě pronásledováni. Nové obavy rozdmýchala nedávná zpráva mezinárodní organizace Amnesty International, podle níž bojovníci Tálibánu počátkem července mučili a zabili několik hazárských mužů v provincii Ghazní.

Tálibán se snaží v posledních týdnech ukázat umírněnější tvář a tvrdí, že bude respektovat všechny strany, mnozí Afghánci ale hnutí nevěří. "Bolí mě u srdce, když si pomyslím, co se stane s mým jediným synem," říká v slzách Bibiová, jejíž syn pracoval pro britskou firmu a nepodařilo se mu zemi včas opustit.

Bibiová již ztratila snachu, která přišla o život při pumovém útoku Tálibánu namířeném proti Hazárům před několika lety. "Nemohla jsem pak dlouho spát. Tálibové jsou strašní lidé, bojím se jich," prohlašuje.

Bibiová opustila svůj domov v Kábulu se dvěma dcerami a vnučkou, s nimiž teď pobývá v provizorním táboře Hazárů v Pákistánu. "Nezáleží mi na tom, co se stane s mým domem a s mými věcmi. Mám jen starost o svého syna a jeho dceru," dodává.

Mezi novými příchozími do Pákistánu je také 60letá Afghánka Zarmínej Begumová, která je vyznavačkou šíitské větve islámu. V převážně sunnitském Afghánistánu jsou šíitští muslimové menšinou, kterou si Tálibán v minulosti rovněž často vybíral za cíl. Když její komunita dostala zprávy, že vládu nad Afghánistánem převzal Tálibán, neviděla jinou možnost než odejít za hranice. "Bojíme se, že Tálibán obnoví teror. Budou podnikat razie v našich domovech. Už teď pátrají po úřednících bývalé vlády. Atentáty mohou začít každým dnem," uvádí.

Mnozí z uprchlíků jsou mladí Afghánci, kteří odcházejí ze země kvůli nejisté budoucnosti. Muhammad Amír studoval a pracoval jako učitel angličtiny v Kábulu a říká, že se z rychlého pádu afghánské metropole stále nemůže vzpamatovat. "Bylo to neuvěřitelné. Abych pravdu řekl, netušili jsme, že Tálibán obsadí město během jediné noci. Myslel jsem hlavně na svou školu a vzdělání. Nevím, co se mnou teď bude, za současné vlády ale pro mě není v Afghánistánu žádná budoucnost," říká Amír. "Chci mít v životě možnost volby. Chci svobodu, takže se do Afghánistánu nevrátím," dodává.

S podobnými pocity opouští vlast i kábulský student Džamal Chán. "Všichni bychom rádi zůstali doma, nechceme odcházet do Pákistánu ani dalších zemí, ale nemáme jinou možnost," říká.

Dělník z Kandaháru Ubaidulláh se rozhodl vydat do Pákistánu kvůli ekonomické krizi. "Situace v Kandaháru je normální, ale není práce. Obchody nejdou, v Afghánistánu není žádná vláda a hospodářství je v troskách. Přišel jsem, abych si našel práci. Asi budu řídit rikšu," uvedl.

Člen Tálibánu, který dohlíží na klidný provoz na hranici, tvrdí, že situace v Afghánistánu je nyní naprosto klidná a že "trauma Afghánců se stažením zahraničních sil ze země skončí". "Je to jen otázka důvěry. Lidé brzy poznají, že to, co jsme slíbili, dodržíme," říká.

Pákistán již nyní poskytuje útočiště asi třem milionům Afghánců, z nichž polovina není registrována, a varuje, že další příliv běženců nezvládne. Pákistánské úřady uvedly, že na rozdíl od 80. let, kdy po sovětské invazi přijaly statisíce afghánských občanů, budou nyní uprchlické tábory zřízeny v blízkosti společné hranice a Afgháncům nebude dovoleno pokračovat do vnitrozemí. Někteří lidé se domnívají, že je jen otázkou dnů, kdy Pákistán hranice zcela uzavře.