Katastrofa jménem nakba: Palestinští uprchlíci často žijí na dohled svých domovů

Georgeova rodina, stejně jako mnozí jiní Palestinci, z nichž se po založení Izraele v polovině minulého století stali uprchlíci, bere svůj současný život na Západním břehu Jordánu za dočasnou záležitost.

Další jako oni se rozprchli na území od Pásma Gazy po Libanon, Jordánsko a Sýrii. Mnozí vlastní železné klíče k domům, z nichž uprchli nebo byli přinuceni odejít za nakby - katastrofy, jak Palestinci označují založení Izraele roku 1948.

Padesátiletý Saláma vede restauraci, kde se servíruje hummus, falafel a fúl z dušených bobů. Podnik je hned u náměstí Jesliček a motto "od roku 1948" na jídelním lístku stejně jako na rukávech číšníků připomíná uprchlický osud.

Členský průkaz Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) Salámovi zaručuje podle mezinárodního zákona právo vrátit se do rodinného domu v Jaffě, vzdálené pouhých 78 kilometrů. Minulý týden Valné shromáždění OSN odhlasovalo tomuto úřadu prodloužení mandátu.

Více než pěti milionům palestinských uprchlíků agentura zajišťuje školy, zdravotní péči a základní služby. Úřad, jehož smysl se Izrael snaží zpochybnit a Spojené státy mu již vypověděly příspěvky, tvrdí, že pokud neexistuje politické řešení problému palestinských uprchlíků, pak jsou jeho služby potřeba.

Izrael z obav o svůj židovských charakter odmítá zaručit uprchlíkům právo na návrat.

Saláma si moc velké naděje nedělá. "Nevěříme, že budeme mít právo se vrátit. Je to jako anestetikum - tlumí to bolest, ale lék to není," říká.

Zakíja Músová a její rodina žijí v Pásmu Gazy. V dnešním Izraeli, kousek za hranicí tohoto území, mívali 6,5 hektaru pozemků. Músové je 63 let a celý život strávila v uprchlickém táboře v Pásmu Gazy, na něž Izrael uvalil blokádu v roce 2007, kdy tam začalo vládnout radikální hnutí Hamás.

Nedaleko jejího domu v táboře, který leží na pláži u středomořských břehů, Palestinci vykládají z auta pytle mouky. Posílá je tam úřad UNRWA, který poskytuje pomoc polovině obyvatel dvoumilionového Pásma Gazy.

"UNRWA nám dává mouku, olej, fazole a mléko. Zdarma nás léčí a poskytuje léky, bez UNRWA nemůžeme existovat," říká Músová.

Na polích kolem původního domu její předci pěstovali ovoce a zeleninu. Ty pozemky leží kousek za hraničním přechodem Erez a za normálních okolností by se na ně dalo snadno dojít pěšky. "Kdybych teď vyšla, odpoledne bych tam byla," konstatuje Palestinka.