Podpora islamistů a extremistů z nečekaných míst? Expert prozradil víc

Nebezpečná indiference

Dohoda posiluje Tálibán na úkor afghánské zvolené vlády, obává se Rubin. Připomíná, že navzdory tvrzením o vnitroafghánském dialogu Tálibán nebojoval za to, aby se stal součástí demokratického řádu, ale aby jej svrhl, a proto také vedení hnutí již ohlásilo, že proti vládě budou bojovat i během stahování amerických jednotek.

„Tálibánští vůdci vědí, že pokud budou soupeřit u uren, pravděpodobně nedostanou více než 5 % hlasů,“ pokračuje odborník. Poukazuje, že Afghánci dávají široce najevo, že nechtějí žít pod tálibánskou verzí islámského emirátu, kterému vládnou nevolení představitelé.

Proti tomu Pákistán, americký spojenec, již dekády živí tyto plameny náboženského extremismu, protože věří, že posilování islámu coby hlavní afghánské identity oslabí hrozbu, kterou afghánský a paštunský nacionalismus může představovat pro jednotu pákistánského státu, upozorňuje expert. Dodává, že Afghánistán není jedinou zemí, kde indiferentní pozice amerického ministerstva zahraničí v důsledku podporují islámský extremismus.

Jako příklad dává Rubin Libyi, kde předseda vlády národní shody Fáiz Sarrádž, ani Chalífa Haftar, velitel Libyjské národní armády, která zpochybňuje Sarrádžovu legitimitu a kontroluje značnou část území země, nepředstavují vzor dobrého vládnutí. Sarrádž je ovšem nepokrytým islamistou podporovaným lídry Muslimského bratrstva v Turecku a Kataru, deklaruje odborník.

Turecko tak v posledních měsících posílá své spřízněné bojovníky ze Sýrie – někteří z nich jsou ve skutečnosti veteráni Islámského státu –, aby bojovali ve jménu Sarrádže proti Haftarovi, kterého podporují američtí spojenci v Egyptě a Spojených arabských emirátech, tvrdí Rubin. Konstatuje, že z pohledu Káhiry a Abú Dhabí se nabízí legitimní otázka, za kým vlastně Washington stojí, když americké ministerstvo zahraničí podporuje radikální islamisty namísto jejich snah o stabilizaci Libye na sekulárnějším základě.

„To neznamená, že by se Spojené státy měly zapojit do špinavé zástupné války,“ zdůrazňuje odborník. Podotýká však, že diplomaticky nevyhraněná pozice Washingtonu by měla vždy podporovat spíše sekulární alternativu, především za situace, kdy ani jedna strana nemůže tvrdit, že představuje demokracii a právní stát.

Na straně al-Káidy

Dalším příkladem je podle experta Somálsko, kterému americké ministerstvo zahraničí jen letos přislíbilo 1,5 miliardy dolarů z peněz amerických daňových poplatníků. Americký velvyslanec v zemi pak silně sází na Mohameda Farmaja, někdejšího úředníka z Buffala, který byl před třemi lety zvolen prezidentem v nepřímých volbách prostřednictvím necelých čtyř set zástupců.

Problém spočívá v tom, že čím více pomoci Spojené státy Farmajovi poskytují, tím více jsou tyto prostředky vynakládány na jeho vlastní politickou válku a snižuje se jeho ochota zaměřit se na islamistické teroristické skupiny, konstatuje Rubin. Za nepřekvapivý důsledek označuje vzestup milice aš-Šabáb napojené na al-Káidu.

Loni se objevila nahrávka, na které Farmajo nabádá představitele aš-Šabábu k útokům na své politické odpůrce v zahraničí, poukazuje expert. Dodává, že tato teroristická skupina tak vybírá daně na dohled od prezidentského paláce, provozuje vlastní soudy, na které se Somálci obrací raději než na soudy oficiální, a vydává stavební povolení či obchodní licence v metropoli, za které se platí i prostředky z mezinárodní pomoci podporované americkým ministerstvem zahraničí.

„Znovu se zdá, že (americké) ministerstvo zahraničí se postavilo na stejnou stranu jako Katar a Turecko,“ píše Rubin. Poukazuje, že stávající šéf somálských tajných služeb Fahad Jasín je bývalým novinářem katarské televize al-Džazíra, o kterém somálský parlament otevřeně tvrdí, že je katarským „podržtažkou“, ale zároveň největším Farmajovým podporovatelem.

Turecko posílá Farmajově vládě stovky milionů dolarů, ačkoliv tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana nemotivuje altruismus, uvádí odborník. Podotýká, že Farmajova vláda nedávno využila Tureckem vycvičené speciální síly vyzbrojené za prostředky mezinárodní pomoci k útoku na skupinu Ahlu Sunna Waljama'a, která hrála zásadní roli při porážce aš-Šabábu ve středním Somálsku v oblasti Galmudug, kde americká ambasáda příznačně znemožnila konání voleb a podpořila dosazení Farmajova politického spojence.

Americké ministerstvo zahraničí se tak ocitlo na stejné straně jako Farmajo, Erdoğan a aš-Šabáb, v opozici těm Somálcům, kteří bojují s al-Káidou, kritizuje Rubin. Stejně tak poukazuje na aktivity amerického zvláštního zmocněnce pro Sýrii Jima Jeffreyho, které posilují Tureckem podporovaná uskupení, které momentálně stojí po boku al-Káidy a Islámského státu, a zároveň rozdělují sekulární kurdské skupiny, které nesly velkou tíhu bojů s Islámským státem a přišly v nich o 10 tisíc bojovníků.

Konzervativní republikáni dříve pranýřovali Obamovu administrativu za poskytování prostoru Muslimskému bratrstvu, připomíná expert. Dodává, že Obamova vstřícnost vůči islamistům – ač byla sama o sobě špatně koncipovaná – se jeví jako mírná ve srovnání s posilováním extremistů, které je zjevně normou pro americké ministerstvo zahraničí pod vedením Mikea Pompea.