Situace se uklidnila jen na oko? Írán na pomstu možná jen nemá peníze

Podle izraelského listu Haarec za tím mohou být finanční důvody. Íránci vypálili ve středu na základny v Iráku, kde působí Američané, 16 raket, jež způsobily jen menší materiální škody.

Haarec se zaměřil na objasnění otázky, zda je Írán v situaci, v níž si může dovolit financovat válku, ať dlouhou či krátkou.

Americký zástupce pro záležitosti Íránu Brian Hook loni tvrdil, že Írán musel kvůli obnoveným americkým sankcím snížit vojenské výdaje o 28 procent a už rok předtím je snížil o deset procent. Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI), považovaný za nejspolehlivějšího znalce vojenských výdajů ve světě, odhaduje, že Írán dal v roce 2018 na armádu 13 miliard dolarů (296 miliard korun). O rok dřív byly tyto výdaje o 9,5 procenta vyšší.

Za minulé desetiletí tak mohl Írán na vojenské účely utratit 140 miliard dolarů, ale jak píše Haarec, tento údaj může být zavádějící. Před obnovou amerických sankcí Írán výdaje zvyšoval. Podíl revolučních gard z oficiálního vojenského rozpočtu byl v roce 2017 trojnásobkem rozpočtu armády, v roce 2018 byl dvojnásobkem.

SIPRI neudává, kolik z peněz určených gardám dostávala Solejmáního jednotka Kuds, určená k operacím mimo Írán. Jisté je, že tyto peníze byly použity k financování íránských jednotek v Sýrii, Iráku a Jemenu. Libanonskému Hizballáhu je z toho poskytováno ročně 700 milionů dolarů. Revoluční gardy navíc investují do infrastruktury, výroby a služeb, takže kontrolují víc než půlku íránské ekonomiky.

Prezident Hasan Rúhání se marně snažil nekontrolovaný příjem peněz gardám omezit. Solejmáního mimořádně blízké vztahy s duchovním vůdcem ajatolláhem Alím Chameneím mu zajišťovaly možnost diktovat požadavky pro svou organizaci téměř bez podmínek. Bylo to natolik výrazné, že to dráždilo i velitele gard, jemuž jednotky Kuds podléhají.

Kromě toho, že jsou gardy financovány z veřejných peněz, mají i vlastní příjmy, jejichž výši nelze odhadnout. Gardy mají v rukou mnoho ropných terminálů v Perském zálivu, řídí automobilku Chodro stejně jako mezinárodní letiště a o zisk se dělí se státem. Stejně tajemná je i výše Chameneího osobního fondu, který řídí jeho syn Modžtaba. Nedávný odhad USA je, že v tomto soukromém fondu je až 100 miliard dolarů.

Haarec upozorňuje na to, že v íránské paralelní ekonomice, v níž fungují mnohé charitativní fondy, se za léta nahromadily stovky miliard dolarů. Kde tyto peníze jsou nebo jak jsou používány, není známo.

Otázka, zda tyto fondy mohou Íránu umožnit vést válku a čelit následkům válečných škod, zůstává bez odpovědi. Říci se dá jenom to, že íránští vůdci zřejmě při plánování odvety za Solejmáního neřeší pouze vojenské kapacity své armády, ale také finanční možnosti.