Dojde na šokující schůzku Trumpa s Asadem? Analytik dospěl k překvapivým závěrům

Víc než teoretické cvičení

Asad vtipkoval a Putinovi sdělil, že je připraven takové pozvání učinit, načež ruský prezident s úsměvem odvětil, že vzkaz svému americkému protějšku vyřídí, nastiňuje DePetris. Dodává, že tato veselá historika nezaznamenala velký ohlas ve Washingtonu, kde většina představitelů nevidí možnost Trumpovy cesty do Damašku jako reálnou.

Pokud by Trump Asada skutečně navštívil, vyvolal by ohromou nevoli, a to i ve své Republikánské straně, která by takovou cestu označila za poškození morálního charakteru Spojených států, domnívá se analytik. Soudí, že ani prezident samotný nemá příliš důvodů návštěvu realizovat, jelikož Asad během devítileté války v Sýrii ukázal, že v zemi žádné dohody neplatí, protože tamní režim o ně nemá zájem.

"Člověk si nemůže pomoct, aby nepřemýšlel, zda by to Trump nezvažoval," pokračuje DePetris. Připomíná, že v létě 2017, kdy si Washington a Pchjongjang šly pomyslně "po krku" a vyhrožovaly si vzájemným zničením, nikdo čekal, že Trump a severokorejský vůdce Kim Čong-un si ještě v tom roce potřesou v zahradě rukama.

Právě to činí z potenciální schůzky Trump-Asad víc než pouhé teoretické cvičení, míní analytik. Podotýká, že Trump za tři roky v úřadu učinil mnohé věci, choval se bytostně neprezidentsky, říkal věci, které říkat neměl, na informační brífinky pohlížel podobně jako středoškolák na hodiny matematiky, činil náhlá rozhodnutí a nechával se lehce přesvědčit generály s nablýskanými metály na prsou.

Jednou z nejzajímavějších vlastností Trumpa je podle DePetrise snaha o velké dohody. "Kdyby měl prezident na výběr, zřejmě by odhodil všechny morální kritéria a jednal s každým, kdo mu zavolá či pošle zprávu," soudí analytik. Za nejlepší, ale nikoliv jediný příklad Trumpovy posedlosti velkými dohodami označuje jeho schůzky s Kimem.

Nejlepší vyjednavač na světě

V případě Íránu mluví Trump o dohnání země k bankrotu, ale zároveň vyzývá Íránce k přímému jednání, upozorňuje analytik. Konstatuje, že Mahmúd Vézi, ředitel kanceláře íránského prezidenta Hasana Rúháního, v roce 2018 na vládním zasedání uvedl, že Trump se snažil dojednat rozhovory s Teheránem hned osmkrát a byť toto číslo nebylo potvrzeno, nešlo by o neobvyklé chování člověka, který se označuje za nejlepšího vyjednavače na světě.

Je nesporné, že Trump se chtěl setkat s Rúháním během loňského zasedání Valného shromáždění OSN, což ale íránský prezident odmítl částečně kvůli domácímu tlaku, uvádí DePetris. Dodává, že také venezuelský prezident Nicólas Maduro může být považován za psance na většině západní polokoule, ale to Trumpovi nebrání, aby nadhazoval možnost jistého dialogu s ním.

"Ano, politikou Trumpovy administrativy ve Venezuele je změna režimu - tzn. vyčerpání zdrojů, které Madurova vláda potřebuje k setrvání u moci, a poskytování diplomatické podpory Juanu Guaidóovi," pokračuje DePetris. Konstatuje však, že Trump by preferoval diplomatickou změnu režimu a v roce 2018 nechával otevřenou možnost setkání s Madurem na půdě OSN.

Také k této schůzce nedošlo, přiznává analytik. Dodává, že samotnou skutečnost, že Trump je ochoten osobně čelit temperamentnímu Madurovi ovšem utvrzuje názor mnoha lidí, že se neštítí jednat s lidmi, které jeho bezpečnostní poradci považují ztělesnění zla.

Pokud byl Trump ochoten loni v září pozvat do prezidentského sídla v Camp Davidu zástupce Tálibánu a podepsat s nimi dohodu, s kým by se vlastně odmítl bavit, táže se DePetris. Trumpovou cestu do Damašku přesto považuje za podobně pravděpodobnou, jako třicetistupňová vedra v lednu, protože chemické útoky z let 2017 a 2018 zjevně zničily Asadovu důvěryhodnost v očích amerického prezidenta.

"(Trump) dokonce chtěl Asada v roce 2017 zlikvidovat v odvetě za plynový útok sarinem na předměstí Damašku, který zabil desítky dětí," připomíná analytik. I tak soudí, že vize amerického a syrského prezidenta sedících bok po boku za cvakotu spouští není zcela bláznivá a taková kontroverzní, historická a mediálně zajímavá událost by nebyla Trumpovu rukopisu cizí.