Z irácké války se můžeme poučit, tvrdí politolog. Identifikoval zdroj potíží

Příliš ambiciózní cíl

Politolog míní, že tento vývoj měli předjímat zastánci irácké války ještě před jejím zahájením v roce 2003, přičemž jejich údajnou naivitu označuje za "téměř dech beroucí".

Rozsáhlá studie americké armády o irácké válce uvádí, že drtivá většina rozhodnutí byla učiněna vysoce inteligentními a velmi zkušenými politiky, avšak neschopnost dosáhnout vytýčených strategických cílů pramení ze "systematických chyb", mezi něž patří představa tehdejších amerických politiků, že další země regionu do konfliktu nezasáhnou, nastiňuje Mueller.

"V důsledku teroristických útoků na Spojené státy z 11. září 2001 (tehdejší) prezident George W. Bush, který do úřadu nastupoval s příslibem umírněné zahraniční politiky, náhle změnil kurz," píše odborník. Připomíná, že šéf Bílého domu mimo jiné prohlásil, že je americkou dějinnou povinností "zbavit svět zla", což byl s ohledem na historii lidstva velmi ambiciózní cíl.

Bush o pár měsíců později v jednom ze svých známých projevů upřesnil, že zlo sice číhá všude, ale existuje i konkrétní "osa zla", která primárně vede Severní Koreou, Íránem a Irákem, upozorňuje politolog. Vysvětluje, že Írán si uvědomil, že je v problémech, což platilo i o Sýrii, která se čas od času rovněž objevovala na seznamu potenciálních cílů, jež prakticky dennodenně zmiňoval americký prezident a jeho blízcí spolupracovníci z řad hlasitých neokonzervativců.   

Pokud Teherán a Damašek potřebovaly další potvrzení, nadšeně jim ho poskytl Bushův poradce Richard Perle, který krátce po invazi do Iráku vyslal dalším nepřátelským režimům v regionu krátký vzkaz: "Jste na řadě", připomíná autor komentáře. Konstatuje, že v jednoznačně nejlepším zájmu vládců v Íránu a Sýrii bylo tedy spolupracovat a zasadit se o to, aby jim přátelsky naklonění ší'ité v Iráku misi Američanům co nejvíce znepříjemnili.

Mueller soudí, že podobně Severní Korea, která v té době formálně odstoupila od smlouvy o nešíření jaderných zbraní, začala v reakci usilovně pracovat na zisku atomového arzenálu, aby zamezila americkému útoku.

Základ úspěšné protipovstalecké operace     

V Iráku se navíc neangažovali pouze Írán a Sýrie, ale také další cizí aktéři, kteří odhodlaně sabotovali snahu okupačních sil nastolit mír a zabíjeli jejich příslušníky, poukazuje politolog. Zmiňuje Abú Musaba az-Zarkávího, jordánského sunnitu sympatizujícího s ideologií a programem sítě al-Káida, který se stal vůdcem malé, přesto několikatisícové armády odhodlaných a brutálních teroristů.

"Zarkávího napojení na al-Káidu možná pomohlo přilákat rekruty a získat finanční a logistickou podporu," pokračuje Mueller. Doplňuje, že terorista možná těžil i z tendence Američanů přičítat jeho silám mnohem větší podíl na násilnostech v Iráku, než jaký ve skutečnosti nesly, díky čemuž mohl v části muslimského světa budovat svůj obraz "hrdiny odboje".

Bezhlavá brutalita Zarkávího jednotek - stínání v mešitách, ostřelování hřišť, přepady nemocnic, popravy civilistů, nucení k sňatkům - se nakonec ukázala jako sebezničující, jelikož proti nim Iráčany poštvala, upozorňuje expert. Podotýká, na odpor se postavili i ti, kteří dříve proti Američanům bojovali, ať již sami či právě po Zarkávího boku.

Rozkol mezi zahraničními džihádisty a iráckými kmeny nakonec výrazně pomohl Američanům dostat v roce 2009 občanskou válku v zemi pod kontrolu, domnívá se autor komentáře. Poukazuje, že tato kampaň ale stála více než tisícovku amerických životů, tedy sedmkrát tolik, než činily americké ztráty během původní invaze v roce 2003. Doplňuje, že Zarkávího sunnitské síly byly nakonec poraženy, ale teprve poté, co okupačním jednotkám způsobily viditelné škody.

Írán proti tomu zůstal rušivým elementem, jehož chování mimo jiné živí odpor proti sankcím, které na něj byly uvaleny, deklaruje politolog. Odkazuje na překvapivý a chmurný závěr zmíněné studie americké armády, podle kterého je jediným skutečným vítězem irácké války právě Teherán.

Zpravodajci již v roce 2010 upozorňovali přední americké generály v Afghánistánu, že žádná protipovstalecká operace zatím neuspěla, pokud měli povstalci přistup do přeshraničního bezpečného útočiště, a přestože zpravodajci věřili, že Afghánistán se stane výjimkou, ani desetiletí později se tato víra nenaplňuje, uvádí Mueller. Dodává, že původnímu předpokladu zpravodajců naopak dává zapravdu i situace v Iráku.

"Pokud Spojené státy nechtějí přímo zahájit otevřenou válku s Íránem - což by vytvořilo další pohromu na Blízkém východě -, Íránci se mohou držet věčně," obává se autor komentáře.