Chybí voda, elektřina, školy i signál. Podmínky pro život jsou v Gaze téměř nulové

Podmínky pro život jsou zde momentálně téměř nulové. Chybí voda, elektřina, školy, a signál mobilních telefonů je velmi slabý, jak Abed sdělil CNN. Část jeho rodiny se z obavy o trvanlivost nového příměří ještě nevrátila. Abedovi muži připravují pro rodinu místo k životu, zatímco buldozery pomalu odklízejí cesty.

Tento obraz každodenního života v Gaze se odehrává jen něco málo přes týden poté, co americký prezident Donald Trump zprostředkoval dohodu, která zastavila dva roky ničivé války mezi Izraelem a Hamásem. Palestinci se sice snaží skládat své životy dohromady, avšak úkol je to skutečně herkulovský. Téměř každá budova v oblasti byla poškozena nebo zničena natolik, že je neopravitelná.

Podle místních zdravotnických úřadů zahynulo bezmála 68 000 lidí a tisíce dalších jsou pohřešovány a předpokládá se, že jsou pod troskami. Děti, které tvoří více než polovinu předválečné populace Gazy čítající 2,2 milionu, nemají už dva roky možnost chodit do školy. Potraviny jsou stále vzácné, ačkoli humanitární pomoc po příměří vzrostla. Stále však chybí funkční systém pro její řádnou distribuci.

Celkovou nejistotu navíc prohlubují složité otázky budoucí bezpečnosti. O moc soupeří zbytky Hamásu a rivalizující klany, gangy a milice. Pro obyvatele Gazy jsou ovšem v tuto chvíli nejnaléhavější základní potřeby, jako je jídlo, přístřeší a voda.

Dva roky izraelského bombardování proměnily značnou část území Gazy k nepoznání. Podle zprávy OSN bylo v prvních pěti měsících války svrženo přes 25 000 tun výbušnin. Více než 80 % budov bylo poškozeno či zničeno, což je číslo, pro které neexistuje moderní srovnání.

Infrastruktura Gazy je v kolapsu. Zastavily se vodovodní a kanalizační systémy, splašky zaplavují ulice, a zemědělská půda byla srovnána se zemí, což znemožňuje farmaření. Navzdory příměří a jisté úlevě tak Palestinci stojí před úkolem nepředstavitelného rozsahu.

Mohammad Abu Samra, pětatřicetiletý muž, se snaží opravit, co zbylo z jeho domu. Ačkoli se do Gazy vrátil, aby vyčistil alespoň malý kout, který je podle něj lepší než stan, sousedům návrat zatím nedoporučil. Bezpečnost sice do Gazy zavládla, ale chybí tam ty nejzákladnější věci pro normální lidský život.

Podle palestinského ministerstva zdravotnictví bylo od začátku války zabito nejméně 67 938 lidí, z toho přibližně 20 000 dětí. Pod troskami se navíc podle civilní obrany Gazy, jež postrádá potřebné vybavení, nachází dalších nejméně 10 000 těl. Program OSN pro rozvoj odhaduje, že v první fázi rekonstrukce bude nutné odklidit 55 milionů tun sutin. To odpovídá množství, které by zaplnilo Central Park stěnou vysokou 12 metrů. V sutinách se navíc nachází i tisíce nevybuchlých izraelských nábojů.

První fáze příměří, která zahrnovala propuštění rukojmích a palestinských vězňů, se blíží ke konci. Druhá fáze 20bodového plánu, podporovaného mezinárodním společenstvím, je však mnohem méně jasná. Předpokládá odzbrojení Hamásu a předání správy Gazy palestinskému výboru pod dohledem mezinárodní rady v čele s Trumpem a bývalým britským premiérem Tonym Blairem. Izrael se má z většiny enklávy stáhnout až po převzetí kontroly mezinárodními bezpečnostními silami.

Tyto síly, do kterých se údajně zapojí Egypt, Katar, Spojené arabské emiráty, Indonésie a Ázerbájdžán, se teprve začínají formovat. Americký prezident Trump sice prohlásil, že Hamásu dal „na nějakou dobu souhlas“ k přezbrojení, ale zároveň jej varoval, že musí složit zbraně.

Během jednání diplomatických delegací v Egyptě se vytvořilo bezpečnostní vakuum, kterého Hamás využívá k rychlému obnovení své moci v oblastech, odkud se Izrael stáhl. Ozbrojenci Hamásu dokonce na ulicích města Gaza veřejně popravili osm mužů, což nazvali „bezpečnostní kampaní“. Podle Muhammada Shehady z Evropské rady pro zahraniční vztahy se Hamás snaží co nejrychleji upevnit svou kontrolu. Chce se nechat vidět, aby „vytvořil odstrašující příklady tím nejošklivějším možným způsobem a zastrašil tak ostatní“.

Izrael se po dva roky nedokázal shodnout na plánu poválečné správy Gazy, což vytvořilo obrovské vakuum a vedlo k rozpadu pořádku a občanské soudržnosti. K oslabení Hamásu Izrael vyzbrojil místní milice, které vedou územní války. Tyto milice, jako je ta Yassera Abu Shababa v Chán Júnisu, útočí a poté se stahují do chráněných zón pod izraelskou kontrolou.

Obnova si vyžádá obrovské finanční prostředky. Společný odhad OSN, Světové banky a Evropské unie hovoří o 70 miliardách dolarů, přičemž jen v prvních třech letech bude potřeba zhruba 20 miliard dolarů na obnovu základních funkcí.

Obyvatelstvo je zcela závislé na pomoci, jelikož Izrael zničil a obsadil velkou část zemědělské půdy. Ačkoli příměří vyžaduje, aby Izrael povolil vjezd 600 kamionů s pomocí denně, OSN to označuje za pouhou kapku v moři.

Ceny potravin, které během války stouply raketově, sice klesají, ale pro většinu obyvatel zůstávají nedostupné. Kvůli nedostatku plynu téměř dvě třetiny domácností vaří na spáleném odpadu. Hospodářství Gazy je pohřbeno v ruinách.

Pro Monu Khalil, jejíž syn byl zabit dronem cestou pro falafel, je konec války zbytečný. „Modlila jsem se k Bohu za syna, a neměla jsem ho dlouho, než byl pryč,“ řekla CNN. „Vyšel si pro falafel a nikdy se nevrátil. Válka skončila, ale ať se klidně vrátí. Můj syn je pryč. Co jsem získala?“