Chýlí se polský zázrak ke konci? Trumpova politika nutí Varšavu přehodnocovat budoucnost

Polská ekonomická transformace, nastartovaná reformami Leszka Balcerowicze v 90. letech, představovala jednu z nejradikálnějších cest od plánovaného hospodářství ke kapitalismu. Vstup do Evropské unie v roce 2004 zemi otevřel evropské trhy, přinesl investice i legislativní standardy, které posílily její institucionální rámec. Během dvou dekád Polsko zmodernizovalo infrastrukturu, přilákalo zahraniční kapitál a vytvořilo stabilní prostředí pro technologické a průmyslové firmy. 

Dnes se polská ekonomika opírá o diverzifikovanou strukturu – od automobilového průmyslu přes zdravotnictví až po rychle rostoucí IT sektor. Firmy jako Future Processing či Graylight Imaging symbolizují nový typ polské konkurenceschopnosti: technologicky vyspělý, inovativní a exportně orientovaný průmysl, jak napsal americký list New York Times.

Zahraničněobchodní úspěchy, na nichž Polsko postavilo svou prosperitu, však narážejí na měnící se světové podmínky. Americká obchodní politika pod vedením Donalda Trumpa se odvrací od multilateralismu a zavádí cla i vůči evropským partnerům. Čína, dříve vnímaná jako trh příležitostí, je dnes geopolitickým rivalem. Do toho se promítá dopad války na Ukrajině, rostoucí ceny energií a přetížení evropských regulací.

Podnikatelská sféra reaguje opatrností. Některé firmy omezují expanzi, jiné se snaží diverzifikovat dodavatelské řetězce a posílit domácí výrobu. Přesto zůstává Polsko pro zahraniční investory atraktivní díky své poloze, pracovní síle a infrastruktuře.

Zejména ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022 zasáhla Polsko nejen politicky, ale i ekonomicky. Výrazně se zvýšily výdaje na obranu, přičemž vláda plánuje do příštího roku utrácet za armádu až 5 % HDP, nejvíce v rámci NATO. To ovšem omezuje rozpočtový prostor pro sociální a rozvojové programy.

Zároveň však válka přinesla nečekané hospodářské impulzy. Příliv více než milionu ukrajinských uprchlíků posílil domácí pracovní trh a zvýšil spotřebu. Podle studie společnosti Deloitte přispěli uprchlíci ke zvýšení HDP o téměř tři procenta. Polsko se také stalo klíčovým logistickým a vojenským uzlem regionu, což posílilo jeho geopolitický význam.

Zpomalení globalizace navíc vytváří prostor pro přesun výroby z Asie zpět do Evropy. Polsko z toho těží jako země s relativně nízkými náklady a členstvím v EU. Investiční fondy i průmyslové podniky zvažují tzv. „re-shoring“ neboli návrat částí produkce blíže domovským trhům. Varšava se tak může stát centrem nového evropského průmyslového ekosystému, pokud dokáže využít trendu přetváření dodavatelských řetězců.

Polsko dnes stojí před otázkou, zda dokáže udržet své tempo v době, kdy se mění samotná logika světového hospodářství. Země má silné makroekonomické základy, odolné instituce a tradici pružného přizpůsobování se proměnlivým podmínkám. To jsou dovednosti, které si osvojila během bouřlivé moderní historie. Od pádu komunismu přes náročnou šokovou transformaci devadesátých let až po zvládnutí globální finanční krize roku 2008 dokázalo Polsko reagovat pragmaticky a s pozoruhodnou vytrvalostí.

Tento historický instinkt přežití má kořeny ještě hlouběji. Polsko, které v minulosti opakovaně ztrácelo a znovu nabývalo svou státnost, se naučilo vyrovnávat se s geopolitickým tlakem i s ekonomickými otřesy zvenčí. Právě tato schopnost improvizace a houževnatosti se stala součástí národní identity i ekonomické kultury, a to od drobných podnikatelů až po velké průmyslové hráče.

Jak upozorňuje šéfka softwarové asociace Marta Kepa, adaptabilita je pro Polsko bezpochyby výhodou, ale nikoli automatickou zárukou přežití v prostředí, kde „pravidla hry přestávají platit“. Současný svět už nereaguje na stejné impulzy jako dřív, protože globalizace ustupuje geopolitice a jistoty obchodu se mění v soupeření o zdroje a technologie. Polsko tak čelí nové zkoušce, zda dokáže proměnit svou historickou zkušenost s krizemi v moderní strategii přežití v éře nejistoty.