Druhá aktivace článku 4 NATO za měsíc. V čem se liší od článku 5?

Článek 5 je jedním ze základních principů NATO. Říká, že ozbrojený útok na jednoho nebo více členů bude považován za útok proti všem. V reakci na to by každý další člen přijal taková opatření, která by považoval za nezbytná, včetně použití ozbrojené síly, aby obnovil a udržel bezpečnost v oblasti severního Atlantiku. Tato záruka se však nevztahuje na základny v cizích zemích nebo na území mimo oblast aliance.

Článek 4 umožňuje členským zemím přednést jakýkoli problém týkající se bezpečnosti na Severoatlantickou radu, což je hlavní politický rozhodovací orgán NATO. Od vzniku aliance byl článek 4 aktivován sedmkrát.

V posledních týdnech Polsko a Estonsko aktivovaly článek 4 kvůli narušení svého vzdušného prostoru. Polský premiér Donald Tusk požádal alianci o prošetření, zda nebyla ohrožena územní celistvost, politická nezávislost nebo bezpečnost jeho země. Stalo se tak poté, co polská a spojenecká letadla sestřelila několik ruských dronů, které 9. a 10. září narušily polský vzdušný prostor během útoků na západní Ukrajinu.

Podobně Estonsko požádalo 19. září o konzultaci s ostatními členy NATO poté, co tři ruské stíhačky MiG-31 narušily jeho vzdušný prostor. Moskva však jakékoli provinění popírá a tvrdí, že letouny letěly nad „neutrálními“ baltskými vodami.

Na červnovém summitu NATO se 32 členů zavázalo, že navýší obranné výdaje, a to hlavně pod tlakem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Členské státy aliance by měly do roku 2035 vynakládat 3,5 % svého HDP na obranu a dalších 1,5 % na širší bezpečnostní infrastrukturu. V roce 2024 nesplnilo 2% cíl devět členských zemí. Nejméně, jen 1,24 % HDP, vynaložilo Španělsko, které se spolu s Belgií a Slovenskem stavělo proti zvýšení výdajů.

Spojené státy mají nejvyšší výdaje na obranu v NATO. V roce 2024 činily 935 miliard dolarů, což je 3,2 % jejich HDP a téměř dvojnásobek celkových výdajů zbývajících zemí aliance.

Po rozpadu Sovětského svazu se do NATO připojilo mnoho východoevropských zemí, jako například Česká republika, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a Albánie. Nejnovějšími členy se v roce 2023 a 2024 staly Finsko a Švédsko, které požádaly o vstup krátce po začátku ruské invaze na Ukrajinu.

Ukrajina usiluje o členství v NATO, ale její vyhlídky jsou zastíněny pokračující válkou s Ruskem. Moskva je silně proti ukrajinskému členství. NATO v roce 2008 uvedlo, že by se Ukrajina mohla nakonec připojit, ale tehdejší generální tajemník Jens Stoltenberg potvrdil, že to bude možné až „z dlouhodobého hlediska“ a teprve po ukončení války.

NATO neposlalo na Ukrajinu vojáky ani nezavedlo bezletovou zónu, aby se vyhnulo přímému konfliktu s Ruskem, které je jadernou velmocí. Jednotlivé členské státy ale Ukrajině poskytují zbraně a vybavení. Podle německého institutu Kiel poskytly Spojené státy vojenskou podporu v hodnotě 64,6 miliardy eur, zatímco členské státy EU a další evropské země celkem 79,8 miliardy eur.

Ačkoli Trump dříve zpochybňoval vzájemnou záruku článku 5, po červnovém summitu řekl: „Stojím za ním, proto jsem tady.“ Americký ministr obrany Pete Hegseth však v únoru 2025 prohlásil, že USA nepovažují členství Ukrajiny v NATO za realistický výsledek vyjednávání. Zelenskyj na to reagoval s tím, že je ochoten vzdát se prezidentského úřadu, pokud to povede ke vstupu jeho země do aliance.