Dvojí metr v jaderném světě: Íránu terčem útoku kvůli podezření z vývoje zbraní, zatímco izraelský arzenál zůstává nedotčen

Írán dosud nerozhodl, zda skutečně vyrobí jadernou zbraň. Podle amerických zpravodajských služeb sice v rámci svého programu nashromáždil množství obohaceného uranu potřebného k jejímu sestrojení, ale k definitivnímu rozhodnutí zatím nedošlo. Informoval o tom americký list New York Times.

Vysoce postavení představitelé amerických tajných služeb však varují, že íránské vedení by se „pravděpodobně přiklonilo“ k výrobě bomby v případě útoku americké armády na zařízení ve Fordo, nebo pokud by Izrael provedl atentát na duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího.

Téma se probíralo i během čtvrtečního brífinku v Bílém domě. Prezident Donald Trump podle vyjádření administrativy učiní rozhodnutí o případném vojenském zásahu v Íránu během čtrnácti dnů. „Írán je velmi blízko získání jaderné zbraně,“ upozornil ředitel CIA John Ratcliffe.

Jeho výrok podpořila i mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová: „Řekněme to jasně: Írán má vše, co potřebuje k získání jaderné zbraně. Potřebují jen rozhodnutí nejvyššího vůdce a výroba této zbraně by trvala několik týdnů.“ Američtí představitelé rovněž vycházejí ze zjištění izraelské rozvědky Mosad, podle nichž by Írán mohl jadernou zbraň vyrobit do 15 dnů.

Jeden z vysokých představitelů amerických zpravodajských služeb však varoval, že jde o „alarmistický odhad“, a připomněl, že Chameneí v roce 2003 vydal náboženský edikt (tzv. fatwu), který Íránu zakazuje tyto zbraně vyvíjet.

„Veřejné tajemství“ Izraele

Zatímco izraelské letectvo útočí na klíčové prvky íránského jaderného programu, sám Izrael dlouhodobě provozuje vlastní jaderný arzenál, jehož existenci oficiálně nepotvrzuje ani nepopírá. Na tuto skutečnost upozornil Mezinárodní institut pro strategická studia, jehož vyjádření citovala americká stanice CNN. „Izrael je mezi jadernými mocnostmi ojedinělý tím, že svou jadernou kapacitu ani nepotvrzuje, ani nepopírá,“ uvedl institut.

Podle údajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) je Izrael jedním z devíti států na světě, které prokazatelně vlastní jaderné zbraně. Mezi tyto státy kromě Izraele patří také Spojené státy, Rusko, Velká Británie, Francie, Čína, Indie, Pákistán a Severní Korea. V kontextu Blízkého východu je Izrael jedinou zemí s jadernou výzbrojí, což z něj činí mocenského aktéra s výjimečným postavením v regionu.

Izrael nikdy nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní z roku 1970, čímž se vyhnul mezinárodnímu dohledu nad svým programem. Současně systematicky odmítá diplomatické iniciativy směřující k vytvoření bezjaderné zóny na Blízkém východě. Přesto však v roce 1963 ratifikoval Smlouvu o omezení jaderných zkoušek, která zakazuje testování jaderných zbraní v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru.

Podle CNN sahají počátky izraelského jaderného výzkumu až do období před vyhlášením státu v roce 1948. Od roku 1958 probíhá vývoj v utajovaném zařízení v Negevské poušti nedaleko města Dimona. CIA již v roce 1968 dospěla k závěru, že Izrael zahájil vlastní výrobu jaderných zbraní. Spekulace o testech se objevily i v souvislosti s rokem 1979, kdy měl Izrael údajně provést první atmosférický výbuch.

Aktuální odhady SIPRI uvádějí, že Izrael disponuje přibližně 90 jadernými hlavicemi. Kromě toho má podle institutu dostatek štěpného materiálu na výrobu až tří set dalších. V roce 2024 Izrael provedl test raketového pohonného systému, který je podle odborníků pravděpodobně součástí vývoje balistických raket typu Jericho, schopných nést jaderné hlavice.

Souběžně Izrael pokračuje v modernizaci svého výzkumného reaktoru v Dimoně, který slouží k výrobě plutonia, klíčového materiálu pro výrobu jaderných zbraní. Tato aktivita podle SIPRI svědčí o snaze udržet jaderný arzenál ve stavu, který odpovídá současným technologickým a strategickým požadavkům.

Proč izraelské zbraně (tolik) nevadí?

Íránský jaderný program vyvolává mezinárodní obavy především kvůli své netransparentnosti, častým výhrůžkám vůči Izraeli a napojení Teheránu na ozbrojené skupiny působící v regionu, jako je libanonský Hizballáh nebo palestinský Hamás.

Ačkoli Írán opakovaně tvrdí, že jeho jaderné aktivity slouží výhradně mírovým účelům, skutečnost, že obohacuje uran na úroveň využitelnou pro výrobu jaderné zbraně a omezuje přístup inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), posiluje podezření, že jeho ambice mohou být vojenské. Podle západních představitelů by případné získání jaderné zbraně Íránem mohlo destabilizovat celý Blízký východ a vyvolat nové závody ve zbrojení mezi regionálními mocnostmi.

Izraelský jaderný program je naproti tomu Západem dlouhodobě tolerován, mimo jiné kvůli úzkému strategickému spojenectví se Spojenými státy a postavení Izraele jako jediné liberální demokracie v regionu.

Izrael sice nikdy veřejně nepřiznal, že disponuje jadernými zbraněmi, avšak uplatňuje takzvanou politiku jaderné dvojznačnosti, kterou chápe jako nástroj odstrašení, nikoli přímé hrozby. Podle listu New York Times hraje roli i to, že Izrael není zahrnut do amerického jaderného deštníku, a spoléhá tedy výhradně na vlastní kapacity.