ROZHOVOR | Měli se Češi vzepřít Hitlerovi? Politolog zmínil i Háchu

70. LET OD KONCE II. SVĚTOVÉ VÁLKY (Rozhovor) – 8. května oslavíme 70. výročí konce druhé světové války. V rozhovoru s Ladislavem Mrklasem, politologem a prorektorem vysoké školy CEVRO Institut, jsme se dostali k několika osudovým okamžikům českých dějin 20. století. Vzhledem k napjaté situaci v současném světě jsme se ale nemohli vyhnout ani aktuálnímu dění.

Ve 30. letech se fašizovalo mnoho evropských zemích. Jaké podoby měl český fašismus? Byl něčím specifický?

S pojmem „fašizace" evropských zemí bych přece jen zacházel opatrněji. Mnoho evropských zemí přešlo v meziválečném období od demokracie k různým formám autoritářského režimu, zdaleka ne vždy šlo o fašismus. Ale zpět k otázce specifik.

Český fašismus, a teď mám na mysli opravdu fašistické hnutí, byl v první řadě velmi slabý. Mimo jiné proto, že mu chyběl skutečný vůdce. Radola Gajda jím ani při nejlepší vůli být nemohl. Další problém tkvěl v tom, zda se má jednat o český nebo československý fašismus. Ale tím už se dostáváme k problematice identit v meziválečném období, a to je záležitost na mnohem širší diskusi. Ještě jiná věc jsou očividné autoritářské tendence v řadě relevantních politických stran a jejích křídlech či v mnoha kruzích, včetně části elit.

V historii žádné „kdyby" neexistuje, nicméně se zeptám. Kdybychom Mnichov odmítli a postavili se Hitlerovi na odpor, měli bychom šanci se ubránit?

Odpověď má určitě hned několik rovin. Podle odhadu mnoha vojenských expertů by Československo vydrželo maximálně několik týdnů, možná měsíců. Bez pomoci, která byla odkudkoli velmi málo pravděpodobná, by patrně nemělo šanci. Jiná věc je mravně společenský rozměr, i ten má však dvě strany téže mince. Bojovat a poslat na jistou smrt desetitisíce (možná statisíce) spoluobčanů, ale zachovat si tvář, nebo kapitulovat a ony životy z velké části zachránit. Složitá věc, velmi složité rozhodnutí.

Protektorátní prezident Emil Hácha je pro některé symbolem kolaborace, podle jiných nás naopak zachránil. Jaký je vás názor?

Až do určitého okamžiku hrál prezident Hácha veskrze pozitivní roli. V situaci, kterou sám nezavinil, se maximálně snažil o záchranu národa, intervenoval ve prospěch perzekvovaných. Udržoval též kontakty s domácím i zahraničním odbojem. Od jistého momentu je jeho angažmá výrazně spornější. Tím momentem byla tzv. heydrichiáda, od kdy už nebyl s to věci zásadněji ovlivňovat. V tom hrál velkou roli i jeho zhoršující se zdravotní stav.

Emil Hácha se však nikdy nestal skutečně nadšeným pronacistickým aktivistou, jak jej – nejen pod vlivem komunistické propagandy – bohužel vidí velká část české společnosti.

Exministryně Helena Válkova prohlásila, že se v Protektorátu toho zase tolik nedělo. Jak jste její výrok vnímal? 

Ten výrok vnímám jako velmi nešťastný, a to zejména tváří v tvář mnoha žijícím odbojářům či pozůstalým po nejrůznějších válečných obětech. Faktem však zůstává, že Protektorát tvořil zázemí, kde se de facto až do konce války vůbec nebojovalo. Protektorát představoval pro Hitlera velmi zajímavý zdroj lidský, materiální, infrastrukturní. Příslovečný „klid na práci" byl pro mnoho tehdejších obyvatel českých zemí ještě relativně přijatelnou alternativou.

Otázka odsunu Němců z Česka je dodnes velmi živá, naopak odsun z Polska takové emoce nevzbuzuje. Čím to?

Sami sebe, z velké části po právu, stále chápeme jako oběť. A naopak, tak úplně se necítíme vítězi druhé světové války. To souvisí z velké části s vývojem, kterým Československo prošlo po válce. Na rozdíl od Polska zde nemáme tak silnou tradici odporu a odboje. A také poválečný vývoj necítíme tak úkorně jako Poláci, kterým se totálně změnily hranice a kterým byl komunismus takřka 100 % vnucen zvenčí. Svoji roli zcela jistě hraje i postoj vůči Rusku, které je po dlouhá desetiletí (ne-li staletí) v Polsku vnímáno jako mnohem nebezpečnější než samotné Německo.

Když se přesuneme do současnosti. Nacionalismus na vzestupu, radikální názory zaznívají stále častěji. Je situace dnes a ve 30. letech 20. století v něčem podobná?

Jisté paralely najít lze. Kromě nacionalismu, který ale nikdy z politické scény nezmizel, ani nezmizí, dnešní dobu s 30. lety spojuje především znechucení velké části veřejnosti z běžného politického procesu. To má reálný základ v podobě ekonomických a jiný problémů, které Evropa má. Zároveň je ovšem ryzí populismus vinit z nich jen a jen staré politické elity, politické strany.

Lidé, stejně jako ve 30. letech, často nechtějí slyšet pravdu, a ještě méně ochotni jsou slevit ze svých zájmů a potřeb. Stejně jako tehdy pociťují velké ohrožení, které úplně neumějí pojmenovat a čekají, až přijde někdo, kdo jim ukáže viníka.

Kreml se v souvislosti s ukrajinskou krizí uchyluje ke slovním útokům, kde se často objevují „fašisti". Proč na to tak Rusové slyší i 70 let po válce?

Protože Rusové „fašisty" porazili ve druhé světové válce, onom konfliktu, ve kterém jako de facto jediném skutečně zvítězili, což uznává celý svět. A ještě nezapomeňme na to, že fašista zní lépe než nacista, neboli národní socialista.

Rusko-ukrajinský konflikt se promítl do oslav v Normandii, v Osvětimi, nyní Západ bojkotuje vojenskou přehlídku v Moskvě. Je správné či běžné, aby se minulost a současnost tolik propojovaly?

Běžné to je. Stačí se podívat na historii novodobých olympijských her, jejich využívání a zneužívání, bojkoty. Správné je vždy důsledně odlišovat různé roviny. Je ovšem pravdou, že např. v ruském případě je to mimořádně komplikované. Dokresluje to dilema mnoha státníků, jak naložit s účasti na moskevských oslavách. Jsou to opravdu oslavy obětí druhé světové války? Oslavy vítězství nad jednou z nejzrůdnějších ideologií a politických mašinérií? Nebo demonstrace síly a imperiálních ambic současného Ruska, najmě jeho prezidenta? A co si o tom myslí prostí Rusové? Opravdu složité.

Patří Česko na Východ nebo na Západ?

Odpovím takto. Pevně věřím, že naše přináležitost k Západu není jen chimérou. V historii totiž bohužel občas byla. Dnes je to naprosto jediná alternativa.

Kdybyste měl vypíchnout největší „memento" druhé světové války pro současný svět. Které by to bylo?

Asi nejzásadnější je to, aby si člověk dokázal uvědomit, čeho všeho byl (a jak vidno v některých částech světa stále je) schopen člověk, lidská masa. Zejména, je-li vedena „dějinným posláním".

Děkujeme za rozhovor.

Související

Fidel Castro Rozhovor

Castro se chopil moci před 65 lety. Kubánský režim má neuvěřitelnou schopnost redefinovat se v zájmu přežití, uvádí Březinová

Před pětašedesáti lety, 16. února 1959, se předsedou vlády na Kubě stal Fidel Castro. Právě on byl klíčovou postavou revoluce, která krátce předtím svrhla diktátora Fulgencia Batistu. Hlavní motivací tehdejších změn byla touha kubánské společnosti po naplnění skutečné nezávislosti země, domnívá se Kateřina Březinová v rozsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Amerikanistka působící na Metropolitní univerzitě v Praze také připomněla, že Castro v této době odmítal, že by byl komunistou – k ideologii marxismu-leninismu se přihlásil později. Odbornice na Latinskou Ameriku však problematizuje interpretaci, že se tak stalo pouze pod vlivem probíhající studené války, byť špatné vztahy mezi Kubou a Spojenými státy v orientaci Castrova režimu na Sovětský svaz podle ní sehrály svou roli.
Írán se připravuje na oslavy výročí islámské republiky.

Většina Íránců kritizujících současný režim by návrat před rok 1979 nechtěla, uvádí Horčička

Uplynulo 45 let od oficiálního zrušení monarchie v Íránu, čímž byla završena islámská revoluce vedená duchovním Rúholláhem Chomejním. Následný proces islamizace země postupoval velmi rychle a její ráz proměnil během několika málo let, uvádí Matouš Horčička v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na Blízký východ působící v Asociaci pro mezinárodní otázky v té souvislosti upozorňuje, že svržená vláda šáha Muhammada Rezy Pahlavího svou prozápadní a sekulární orientací neodrážela postoje velké části íránské společnosti, která byla tradičně a nábožensky laděná. Dále vysvětlil například to, proč uchopení moci Chomejním představovalo logické vyústění tehdejších událostí nebo jaké jsou nástroje, kterými z revoluce vzešlý systém udržuje v zemi dlouhá desetiletí status quo.

Více souvisejících

rozhovor Ladislav Mrklas CEVRO Institut

Aktuálně se děje

včera

včera

Alexej Navalnyj

Moskva vydala Navalného tělo. Není však jasné, jak bude vypadat pohřeb

Ruský stát v sobotu předal tělo zesnulého opozičního politika Alexeje Navalného jeho matce Ljudmile, oznámila to mluvčí Kira Jarmyšová. Vdova Julija Navalná předtím vyzvala Moskvu, aby rodině vydala tělo za účelem uspořádání pohřbu. Obvinila také prezidenta Vladimira Putina z toho, že mučí Navalného mrtvolu. Označila to za pohanství a satanismus. 

včera

Aktualizováno včera

včera

Petr Fiala

Fialova vláda získala štempl od agentury Fitch. Ke zlepšení výhledu stačilo jen málo

Agentura Fitch Ratings včera večer zlepšila ratingový výhled České republiky; z „negativního“ na „stabilní“. Rating ponechala na úrovni „AA-“. Chválí Českou národní banku, resp. měnovou politiku Česka za podporu výrazného snížení inflace a rovněž Fialovu vládu za stabilizaci veřejného zadlužení, a to na stále podprůměrné úrovni v porovnání se střední hodnotou zadlužení zemí, jimž přisuzuje srovnatelný rating jako právě Česku. 

Aktualizováno včera

včera

AC Sparta Praha, stadion na Letné

Sparta postoupila do osmifinále Evropské ligy. Galatasaray porazila i díky přesilovce jasně 4:1

O velkém úspěchu může mluvit český klubový fotbal poté, co ve čtvrtek Sparta doma na Letné nakonec celkem jasně porazila turecký Galatasaray Istanbul 4:1 a v součtu s předešlým venkovním výsledkem (3:2 pro Galatasaray) tak postoupila do osmifinále Evropské ligy. V osmifinále dvou evropských soutěží (Evropská liga a Konferenční liga) se tak nacházejí hned tři čeští zástupci. Kromě Sparty se v osmifinále EL představí také Slavia, v osmifinále EKL pak Plzeň.

včera

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Dva roky války na Ukrajině: Putinovy lži, brutální bitvy a konec v nedohlednu

Před dvěma lety ruské jednotky překročily hranice suverénní Ukrajiny. Hned brzy ráno první šrámy války utrpěla řada měst v čele s Kyjevem, Charkovem či Oděsou. Ruské rakety začaly nevybíravě brát životy mužů, žen a dětí. Dne 24. února 2022 se rozhořel největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Španělská chřipka

Španělská chřipka si nedala pokoj, před 105 lety opět udeřila. Komu se stala osudnou?

V prvních měsících roku 1919, tedy před 105 lety, začala po krátké pauze ve světě znovu řádit španělská chřipka. Obávaná nemoc tehdy udeřila již ve třetí vlně, a ačkoliv se už neprojevila v plné síle, znovu zabíjela. V některých zemích se nemocnice rychle plnily nakaženými, nestíhaly se vyrábět rakve pro oběti epidemie, umírali významní státníci nebo třeba umělci.

včera

Policie ČR

Muž z Plzeňska vyhrožoval střelbou. Doma měl granátomet

Policie po tragickém prosincovém útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy poměrně často zasahuje proti lidem, kteří vyhrožují tím, že se stane něco podobného. Strážci zákona v tomto týdnu zadrželi muže, který hrozil střelbou a zároveň měl doma protitankový granátomet.

včera

Fotbal, ilustrační fotografie.

František Straka se vrací k trenérskému kormidlu. Míří na Slovensko zachraňovat další klub

Bývalý trenér Sparty, Slavie i české fotbalové reprezentace František Straka byl po čase opět povolán do služby a opět na Slovensko. Tam se vrací po roce, kdy ho povolal Trenčín nacházející se tehdy na předposledním místě tabulky slovenské ligy, aby ho zachránil. To se povedlo, když Trenčín nakonec skončil devátý a to poté, co Straka se svými svěřenci dokázal uhrát 14 bodů během osmi duelů. Nyní ho čeká podobná záchranářská mise, přičemž bude pro změnu trénovat Michalovce.

včera

včera

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Konec v nedohlednu. Ohlédnutí za dvěma roky války na Ukrajině

Uplynuly dva roky od zahájení otevřené vojenské agrese Ruska vůči Ukrajině. Konflikt si za tu dobu vyžádal téměř jistě šestimístný počet životů. Zahynuly také tisíce, v drtivé většině případů ukrajinských civilistů. Více než 3,5 milionu lidí před boji uprchlo z domovů. Válka, jejíž konec není v dohledu, nadále představuje jeden z hlavních zdrojů mezinárodního napětí. Během 24 měsíců o ní bylo v tuzemském veřejném prostoru napsáno a řečeno mnohé. Potvrdila se přitom jen malá část predikcí a interpretací. Pochmurné výročí tak může komentátorům a analytikům nabídnout dobrý moment pro kritické zhodnocení svých slov. 

včera

Počasí se o víkendu mírně oteplí. V neděli naměříme 13 stupňů

V sobotu ráno postoupí zvlněná studená fronta dále k severovýchodu. Počasí u nás bude nadále ovlivňovat brázda nízkého tlaku vzduchu nad západní Evropou. Uvedl to ČHMÚ.cz.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy