Kdo nahradí Camerona? Možná žena, která jde uprchlíkům po krku. Přehled kandidátů

Liam Fox (54)

Bývalý ministr obrany, kterým byl od května 2010 do října 2011. Z funkce odstoupil kvůli podezření, že zneužil svůj úřad, když dovolil svému příteli, aby byl přítomen oficiálním schůzkám včetně zahraničních.

V letech 2003 až 2005 byl předsedou Konzervativců a v roce 2005 byl Cameronovým rivalem v souboji o vedení Konzervativní strany. Již tehdy hovořil o tom, že by Británie měla odejít z EU. S Cameronem neměl podle britských médií vždy nejlepší vztahy. Patří k pravicovému křídlu konzervativců a bývá považován za "jestřába". Byl jedním z vůdců kampaně pro brexit, ocenil, že Británie se nyní rozhodla "změnit kurz svých dějin".

Narodil se 22. září 1961 ve Skotsku. V roce 1983 vystudoval lékařskou fakultu v Glasgowě. Po studiích nějaký čas provozoval praxi praktického lékaře. V roce 1992 byl zvolen do parlamentu.

Theresa Mayová (59)

Od května 2010 je ministryní vnitra, ve funkci zůstala i po loňských volbách. Hned první měsíc ve funkci prošla po střelbě v hrabství Cumbria, při které zahynulo 13 lidí, první vážnou zatěžkávací zkouškou. V srpnu 2011 musela čelit nejhoršímu pouličnímu násilí od osmdesátých let v Londýně a v uplynulých letech se musela potýkat převážně s migrační krizí. Na jednáních vždy hájila politiku své vlády, která byla proti rozdělení uprchlíků do zemí unie podle kvót. Kritiku unijních představitelů loni vyvolaly její výroky o tom, že běženci zachycení na moři by měli být vraceni zpět i proti své vůli. Byla pro členství v EU, ale držela se stranou kampaně.

Narodila se 1. října 1956 ve městě Eastbourne v hrabství Východní Sussex na jihovýchodě Anglie. Na jedné z kolejí Oxfordu vystudovala geografii a v 70. a 80. letech pracovala ve finančnictví, například v centrální bance. V letech 1986 až 1994 byla členkou městské rady v jednom z londýnských obvodů.

V roce 1997 byla zvolena do parlamentu, v letech 2002 až 2003 byla jako první žena v historii předsedkyní Konzervativní strany. Od roku 2012 byla již jen ministryní vnitra. Při nástupu do funkce jí britský tisk častoval přívlastky jako vyrovnaná nebo bystrá.

Zdroj: YouTube

Michael Gove (48)

Od loňského května je ministrem spravedlnosti. Byl jedním z vůdců kampaně za odchod Británie z EU, jako jeden z hlavních důvodů pro vystoupení uváděl nekontrolovanou imigraci. V jednom z rozhovorů, které poskytl před referendem, přirovnal ekonomické experty varující před negativními důsledky brexitu k nacistickým propagandistům, kteří ve 30. letech použili 100 německých vědců, aby tvrdili, že se Albert Einstein mýlí. "Když kampaň Leave (odejít) přirovnává nezávislé odborníky a ekonomy k sympatizantům nacistů, tak myslím, že to přehnali," řekl Cameron.

Gove ale podepsal dopis více než 80 britských euroskeptických poslanců, kteří Camerona vyzvali, aby bez ohledu na výsledek referenda zůstal ve funkci. "Je mnoho lidí, kteří by to mohli dělat. Se mnou nepočítejte," prohlásil Gove před referendem v reakci na spekulace o tom, že by mohl Camerona nahradit v čele vlády.

Andrea Leadsomová (53)

Bývalá tajemnice na ministerstvu financí je od loňského května náměstkyní ministryně energetiky a klimatických změn. Od roku 2010 je poslankyní.

Patřila do tábora zastánců brexitu. "Toto rozhodnutí jsem neudělala rychle ani snadno, protože jsem mnoho let prosazovala reformu uvnitř Evropy," řekla například.

Stephen Crabb (43)

Od letošního března je ministrem pro zaměstnanost a penzijní reformu, předtím byl od července 2014 ministrem pro záležitosti Walesu. Crabb se narodil ve skotském Inverness, když mu bylo osm, odešel s matkou od násilnického otce a se dvěma bratry vyrůstali v obecním bytě ve Walesu. Přežívali jen díky podpoře známých a církve.

S červeným diplomem vystudoval politologii na Bristolské univerzitě a má titul MBA z Londýnské obchodní školy. Kdysi údajně pracoval jako dělník v newportských docích a přespával ve stanu. Právě jeho původ a životní osudy jsou jedním z důvodů, proč je Crabb dlouhodobým favoritem na nejvyšší pozici.

Po studiích vstoupil ke konzervativcům. V rámci strany se angažoval v otázkách lidských práv a v pomoci trpícím v zemích jako je Barma, Rwanda nebo Sierra Leone. V roce 2005 byl zvolen do parlamentu a svou pozici uhájil s přehledem i v následujících volbách. V roce 2012 se začal věnovat na jedné z nižších vládních pozic záležitostem Walesu a v roce 2014 se stal ministrem pro záležitosti Walesu. Byl pro setrvání v unii, ale požaduje reformu obchodní politiky a deregulaci v určitých oblastech.

Milovník rugby, jehož poznávacím znamením je pochroumaný nos právě z jednoho ze zápasů.