Brexit začíná. Vše, co jste o něm chtěli vědět

Referendum slíbil Britům Cameron

Dnes už bývalý britský premiér David Cameron slíbil vyhlásit referendum o případném odchodu z EU, aby uklidnil anti-evropskou opozici uvnitř své vlastní Konzervativní strany. „Cameron to udělal spíše ze stranických důvodů než pro svůj stát,“ komentoval vyhlášení referenda profesor Tony Travers pro NY Times. To, co se zdálo být malým rizikem a chytrým tahem před volbami v roce 2015, se ukázalo být klíčovou událostí v dějinách Velké Británie a také tím, co ukončilo Cameronovu politickou kariéru. „Toto referendum je bezpochyby tou nejvíce nezodpovědnou věcí, kterou britská vláda v průběhu mého života učinila,“ napsal ekonom Martin Wolf pro The Financial Times. Cameron byl známý tím, že na poslední chvíli dokázal obrátit politickou situaci ve svůj prospěch, ale tento tah mu definitivně zlomil vaz.

Hlasování rozdělilo britskou veřejnost i politiky

Po oznámení referenda se rozeběhly kampaně pro i proti opuštění Evropské unie. Za opuštění bojovala především Strana nezávislosti Spojeného království, která v předchozích volbách získala 13% hlasů. Přidala se k nim poté zhruba polovina poslanců Konzervativní strany a nejen oni. Proti byl především premiér Cameron, podpořilo ho i šestnáct členů jeho vlády, téměř všichni Labouristé a několik dalších stran. Na Cameronovu stranu se postavil mimo jiné také americký prezident Barack Obama.

Hlavní argumenty podporovatelů odchodu byly, že EU drží Británii zpátky, všechno reguluje a za miliardy liber na poplatcích jen málo vrací zpátky. Odchod by podle nich také měl vrátit Spojenému království suverenitu a plnou kontrolu nad tím, kdo překračuje jeho hranice.

Cameron a ostatní naopak hovořili o tom, že Evropská unie je pro VB skvělá – pomáhá obchodu a vlna imigrantů podle nich neškodila, naopak jejich chuť do práce pohání ekonomiku. Dále by prý odchod poškodil bezpečnostní status Británie, protože jako jednotlivec není tak dobře chráněná jako člen jednotného evropského útvaru.

Bezprostřední dopady byly znatelné, ale ekonomika Brexit ustála

První velkou změnou po hlasování byla rezignace Davida Camerona a příchod jeho nástupkyně Theresy Mayové. Oba se v kampani vyjadřovali proti odchodu z EU, ale Mayová nebyla tak výrazně slyšet. Do funkce byla potvrzena bez vnitřních voleb, protože konzervativci stáhli veškeré ostatní kandidáty.

Důležitou součástí kampaně za neopouštění EU byl argument, že Brexit by způsobil okamžitý kolaps britské ekonomiky. Černé scénáře se však nenaplnily. Libra sice oslabila a do dnešního dne je o 15% slabší proti dolaru a 10% proti euru, ale výkon ekonomiky ohrožen nebyl. Velká Británie dosáhla za rok 2016 na růst zhruba o 1,8%, což je po Německu druhý nejlepší výsledek ze zemí G7. Nedošlo ani na předpoklady o masivním zvýšení nezaměstnanosti, která se v současné době stále drží na 4.8%, což je nejméně za posledních 11 let.

Po zveřejnění výsledků hlasování nastala panika a šok, jelikož odchod byl skutečně nečekaný. Britům se však ekonomickou i politickou situaci podařilo poměrně rychle stabilizovat a uklidnit. K žádnému okamžitému rozkladu Spojeného království nedošlo.

Proces odchodu zabere několik let

Británie neopustí EU ze dne na den. Premiérka Mayová nejprve musí aktivovat Článek 50 Lisabonské smlouvy, což je důvod, proč bude Brexit spuštěn až déle než devět měsíců po jeho odhlasování. Článek 50 je plán pro jakoukoliv zemi, která by si přála opustit Evropskou Unii. Vznikl v rámci Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost v roce 2009. Jeho aktivování odstartuje proces odchodu. Před rokem 2009 žádný formální mechanismus pro opuštění unie neexistoval.

V momentě, kdy bude Článek 50 spuštěn, má Velká Británie dva roky, aby vyjednala přesné podmínky odchodu. Bývalý britský ministr Philip Hammond však naznačil, že opuštění EU může zabrat až šest let. Veškeré podmínky totiž musí schválit všech 27 národních parlamentů členských zemí a to podle něj několik let potrvá. S každým členem bude muset Spojené království také vyjednat zvláštní obchodní smlouvy a vyřešit, jak budou vypadat vzájemné vztahy do budoucna. Některé ze zemí mohou chtít o novinkách také pořádat referendum, což proces opět prodlužuje.

Dokud Británie Evropskou unii oficiálně neopustí, platí pro ni veškeré zákony a povinnosti vyplývající z členství, ale ztrácí hlasovací právo.

Předpovědi budoucnosti pro Velkou Británii se liší

Spojené království čeká dekáda stagnace, pomalého růstu a kritické situace kolem veřejných financí. Alespoň to tvrdí Mathew Lawrence, který zpracoval analýzu pro Institut zkoumání veřejné politiky, významný britský think-tank. Podle jeho slov se v následujícím desetiletí bude následkem Brexitu ostrovní země „výrazně změněna a nucena přistoupit na bolestivé podmínky.“ Navíc se podle něj až o 30 % zvýší podíl občanů starších pětašedesáti let a díky automatizaci a internetu zmizí miliony pracovních míst. Je však otázka, do jaké míry tyto změny zapříčinil Brexit. Co Brexit podle Lawrence však ovlivnil určitě, jsou náklady na život obyčejných lidí. Tvrdí, že v roce 2030 bude díky padající libře a stoupajícím cenám život ročně dražší v průměru o 1 700 liber (zhruba 53 tisíc korun) na jednu domácnost, než by byl v případě neopuštění EU.

S Lawrencem nesouhlasí Gerard Lyons, ekonom, který Brexit schvaluje. „Brexit nás neomezuje. Naopak nám poskytuje příležitost se problémům (popsaných v analýze – pozn. red.) postavit pomocí domácí i zahraniční politiky, kterou si sami vytvoříme,“ řekl Lyons pro The Gurdian. Opačný názor má také David Campbell Bannerman, který je členem Konzervativní strany a také skupiny „Leave Means Leave“ (odchod znamená odchod). Podle něj je třeba brát v úvahu fakt, že Británie si nyní může sama za sebe vyjednat obchodní dohody po celém světě bez jakýchkoliv omezení. Dále prý ušetří miliardy liber díky zrušení zbytečných regulací EU a i na příspěvcích do rozpočtu unie.

Občané, ekonomové i politici tak zůstávají tři čtvrtě roku po skončení hlasování stejně rozdělení, jako byli v průběhu tvrdé kampaně před referendem. Jisté je, že Británie udělala krok do neznáma a vydala se cestou, kterou neprošlapala žádná země předtím. Určitě bude její osud jiný, než kdyby se občané rozhodli pokračovat v mnohaletém partnerství s Evropskou unií. Otázka, zda lepší nebo horší, zůstává.