Britové za války stavěli tajnou zbraň. Místo "paprsku smrti" nakonec našla uplatnění jinde

Britská vláda se v roce 1930 obávala, že Hitlerovi se podařilo vyvinout „paprsek smrti“ a nechtěla zůstat pozadu. Proto nabídlo tisíc liber prvnímu muži, který by dokázal zabít ovci z 100 yardů pomocí elektromagnetická energie. Nikdo se k ceně nepřihlásil. Ministerstvo požádalo prominentního fyzika Roberta Watson-Watta v lednu 1935, aby zjistil, zda je možné „paprsek smrti“ vytvořit.

Watson-Watt zjistil, že zabíjet rádiovými vlnami na bázi „paprsku smrti“ není možné. Zvěsti, že Německo má tuto technologii k dispozici, odmítl. Jeho výzkum ale nebyl jen vyvracením falešných, poplašných zpráv. „I když nebylo možné zničit letadla pomocí rádiových vln, mělo by být možné je odhalit pomocí radiové energie odražené zpět od trupu letadla,“ napsal. Watson-Watt měl s tímto odhalováním zkušenosti – jako meteorolog pomocí rádiových vln lokalizovat bouřky a varoval před nimi letadla. Nyní musel najít způsob, jak varovat před tou nejhorší možnou bouřkou – smrtonosnou bouřkou letecké moci nacistického Německa. A ten způsob on našel v podobě radaru.

Němci znali radar ještě před Brity. Poprvé byl radarový systém patentován Němcem Christianem Hulsmeyerem v roce 1904. Přesto se radar stal tajnou zbraní Británie, a to díky důkladné práci týmu Watson-Watta, který byl jmenován ředitelem výzkumné stanice Bawdsey v roce 1936,  rok po svém prvním úspěšném testu. Zde došlo k vytvoření prvních radarových věží, které sledovaly letadla nejprve na krátkou vzdálenost a zanedlouho na vzdálenost až 100 mil.

Tým pracoval rychle. V roce 1937 byly vybudovány tři plně vybavené radarové stanice na jižním pobřeží Anglie, a před vypuknutím války se jejich počet zvýšil na 19. Němci netušili nic o Dowdingově systému, největším systému vzdušné obrany na světě té doby, jehož jádrem byly radary schopné detekovat útočící letadla nacházející se ve výškách, do kterých protivzdušné zbraně nedosáhly.

Díky propojeným stanicím byli radaroví operátoři v jižní Anglii schopni odhalit nacistické letecké útoky, zatímco německé letectvo se ještě formovalo nad letišti ve Francii. Díky předběžnému varování mohly posádky RAF zadržet překvapené německé piloty. „Není pochyb, že vyhrál Bitvu o Británii pro nás,“ řekl tvůrce Watson-Wattovi sochy, Alan Herriot. „ Byli bychom v pořádných problémech, kdyby Luftwaffe prorazily v jakémkoliv množství – byli vždycky překvapeni, že RAF byli na správném místě ve správný čas,“ řekl Herriot stanici BBC.

Skotské noviny Daily Record nazvaly Watson-Watta jedním z největších skotských válečných hrdinů. Za své zásluhy byl odměněn rytířským řádem v roce 1942. Watson-Watt, který zemřel v roce 1973 ve věku 81 let, nebyl ale se svým vynálezem vždy spokojen. Když byl pomocí radaru zadržen za překročení rychlosti, měl prý říci: „Můj Bože, kdybych býval věděl, co s tím budou dělat, nikdy bych to nevynalezl.“Jeho vynález nicméně neukončil hledání paprsku smrti – v Japonsku v roce 1945 vynalezli prototyp, který byl schopen zabít králíka pomocí mikrovln, píše server Wired.