Tajemství Marca Pola. Jak to bylo s jeho cestou do Číny?

 Dílo Milion bylo přeloženo z latiny do češtiny už kolem roku 1400. Podle dalších skeptiků je v díle mnoho chyb, které dokazují, že Marco Polo v Asii nikdy nebyl. Ani v Číně neexistuje žádný záznam o tom, že by se tam kdy benátský kupec ocitl.

Jak zní oficiální verze příběhu Marca Pola? Marco Polo se vydal se svým otcem a strýcem po tzv. hedvábné cestě do daleké Číny v roce 1271. Obrovské části Asie vládli Mongolové v čele se svým chánem Kublajchánem. Toho už údajně strýc a otec Marca znali z dřívějška, setkali se s ním zhruba na území dnešního Uzbekistánu. Marcovi bylo v roce, kdy se všichni tři vydali na cestu, jenom 17 let. Na cestě se ke kupcům přidali také kněz a biskup vyslaný papežem, společně s dary pro chána. Kněz i biskup se po nějakém čase od výpravy odpojili.

Jejich cesta vedla přes území dnešního Turecka a Íránu k Perskému zálivu, kde se chtěli nalodit. Místní lodě jim však nepřipadali bezpečné a nakonec pokračovali po souši. Museli projít nehostinnou a hornatou krajinou přes dnešní Afghánistán a pohoří Pamír. Pokračovali cestou na jih od mongolské pouště Gobi, kdy se dostali do města Cambalu, dnešního Pekingu. Rodina Polových se do Pekingu dostala za tři a půl roku.

V Milionu Marco zmiňuje horu na území Arménie, kde měla spočinout biblická Noemova archa, Ararat. Marco byl taktéž prvním, kdo se v díle zmínil o ropě a uhlí, které nazývá černým kamenem, který hoří. Vyprávěl také o náboženských obřadech a čilém obchodním ruchu, jež na čínském území tehdy byl. Zaujal ho fakt, že lidé zde platili papírovými penězi.

Podle Marca se spolu se svým otcem a strýcem na celých 17 let dostal do služby velkého chána Kublaje, jež Marca vysílal na jakési inspekční cesty po své říši. Údajně mu také dal do správy město Jang-čou. Zůstává otázkou, zda by velký chán pověřil nevzdělaného kupce správou celého čínského města. Asijská města popisoval Marco v díle jako překypující bohatstvím a velmi vyspělá. Obdivoval také palác chána, který měl být tvořen zlatými zdmi s reliéfy draků, zvířat a ptáků. Součástí paláce byly také rozlehlé zahrady s rozmanitým rostlinstvem a živočišstvem. „Neexistuje jediný den v roce, aby sem cizí obchodníci nepřijeli s více než tisícem kár s hedvábím,“ popisuje Marco město Cambalu. O vyspělosti asijské civilizace také vypovídal čilý lodní ruch na Žluté řece, kdy v jednom přístavu údajně kotvilo až 15 tisíc lodí.

Marca ohromila také vojenská vybavenost Mongolů nebo poštovní systém, který zajistil velmi rychlý přenos informací přes rozsáhlé území. Marco také zmiňuje dálnou zemi Japonsko, což byla dle jeho vyprávění země plná zlata. Rodina Polových opustila čínské území zhruba kolem roku 1292. Trasa zpět do Benátek měla vést přes dnešní Vietnam a lodí kolem Malajského poloostrova, Sumatry a Srí Lanky, poté podél Indie až do Persie. Z Konstantinopole se následně dopravili do Benátek v roce 1295. Trojice mužů na sobě údajně měla roztrhané šaty mongolského vzezření z hedvábí. Marcovi bylo 41 nebo 42 let. Následně převyprávěl svůj příběh jistému Rustichellovi v janovském vězení, který ho začal přepisovat. Ručními přepisy byla kniha rozmnožována po následujících dvě stě let. Marco poté setrval v Benátkách, kde zemřel v roce 1324.

Původní verze díla se nedochovala, v roce 1928 ji jistý ital Luigi Foscolo Benedetto přepsal na základě srovnání více zachovaných verzí rukopisu. Nejbližší rukopisy původnímu dílu jsou prý jeden latinský překlad, toskánské vydání a francouzský kodex.  Cestopis je dodnes považován za první zeměpisné dílo o Asii. Zveličené informace jsou často připisovány osobě Rustichella, který dílo sepisoval z Marcových vyprávění.

Marcovi nevěřili už jeho evropští současníci, kteří čekali, že říše chána oplývá ještě většími senzacemi. I tak byla tehdy kniha vnímána jako romantické dílo, spíše než cestopisné dílo. První století existence se dokonce Milionu přezdívalo „milion lží“. Až později v období renesance se dílu dostalo většího uznání. Cestou Marca Pola se údajně inspiroval i Kryštof Kolumbus při svém pokusu proniknout po moři do Indie.

V současné době je dílo zpochybňováno zejména z faktického hlediska. Historici si kladou otázku, proč Polo neinformoval o Velké čínské zdi? Nikde se nenašly důkazy o obrovských mongolských plavidlech, které měl údajně k dispozici chán. Historici se též podivují nad tím, že v díle je pouze 18 vět napsáno v první osobě. Otázkou je, zda si na to přepisovatel Rustichello dával pozor. Další „děrou“ v jeho příběhu může být i Marcova údajná činnost vysokého úředníka samotného chána.

Marco z Číny nepřivezl žádný dokument, který by dokazoval jeho úřednickou činnost, v díle se navíc zmiňuje o lvech, kteří tam teoreticky nemohli žít. Je možné, že názvoslovné nedostatky byly způsobené komplikovaným překladem z mluvené starofrancouzštiny, kterou údajně příběh Polo diktoval. Znalost hlavního města chána, které Marco detailně popsal, by si asi nevymyslel. Detailní popis mluví ve prospěch Marcovi přítomnosti v dnešním Pekingu. Ať už je příběh cestovatele Marca Pola pravdivý, nebo částečně smyšlený, tehdejší Evropu obohatil nesmírnou měrou.