Vítězství 8. května 1945? Kdy vlastně skončila druhá světová válka

Pokud půjdeme cestou oficiální, ani pak se ale nedopracujeme k jednoznačnému závěru. Ti dříve narození v Československu po dlouhá léta slavili jako konec II. světové války 9. květen. Toho dne v roce 1945 osvobodila sovětská vojska bojující Prahu. Jenže Německem rozpoutaná válečná vřava byla ukončena už o den dříve. Ale opravdu?

Objevují se totiž velice odvážné názory, že válka de facto skončila smrtí führera Adolfa Hitlera (o jeho smrti jsme psali v samostatném článku - viz výše). Němci se ještě několik dní pokoušeli dohodnout částečnou kapitulaci se západními mocnostmi a pokračovat v boji proti Rusům (usiloval o to i Hermann Göring), ale tento záměr direktivně odmítl britský premiér Winston Churchill. A tak 7. května 1945 v Remeši usedli za jednací stůl zástupci mocností a generálmajor Ivan Susloparov (SSSR), generálporučík Walter-Bedell Smith (USA), sborový generál François Sevez (Francie) a s generálplukovníkem Alfredem Jodlem (Německo) podepsali akt bezpodmínečné kapitulace. 

Sovětská strana si však vyžádala na spojencích i poražených, aby se podpis kapitulace opakoval o den později. Důvody se různí - údajně byl ve hře časový průtah, aby mohly sovětské jednotky v protektorátu Čechy a Morava dokončit vojenské operace. V pozdních hodinách 8. května 1945 se tedy v někdejším důstojnickém kasinu v Karlshorstu sešli maršál Georgij Žukov (SSSR), generál Carl Spaatz (USA), armádní generál Jean de Lattre de Tassigny (Francie), vrchní letecký maršál Arthur Tedder (Velká Británie) a trojice důstojníků za poražené Německo: polní maršál Wilhelm Keitel, generálplukovník Hans-Jürgen Stumpff a generál admirál Hans-Georg von Friedeburg. Dlouho se čekalo na zástupce Francie, proto byl dokument byl podepsán těsně před půlnocí, takže v západní a střední Evropě ještě dozníval 8. květen, zatímco v Moskvě díky časovému posunu už začínal 9. květen. Proto také v Rusku na toto datum připadá Den vítězství.

Jednou věcí je podpis na papíře, druhou pak skutečné ukončení bojů. Mezi ustupujícími jednotkami v protektorátu Böhmen und Mähren vládl zmatek, chybělo důkladné spojení, přesvědčivě neznělo ani rozhlasové vysílání, ve kterém se hovořilo o oslavách míru. Němečtí vojáci měli navíc od velkoadmirála Karla Dönitze příkaz až do 16. května držet pod kontrolou levý břeh Vltavy, kde následně měla být vedena demarkační čára a na ní americká armáda. Popisovat chaos (například se tvrdilo, že Američané zaujali postavení v Košířích) by vydalo na samostatnou knihu. Pochopitelně se později objevila i myšlenka, zda by nebylo lepší pustit Němce tam, kam chtějí - v klidu je nechat odejít na Západ.

Existuje mnoho různých názorů ohledně Pražského povstání. Pro Čechy šlo možná o jistý akt odplaty, protože si prožili svou heydrichiádu, byly tu Lidice, Ležáky a Javoříčko, koncentrační tábor v Terezíně. Ačkoliv se tvrdilo, že život v protektorátu byl snesitelný, minimálně tyhle body mohly vykrystalizovat ve snahu Němce za každou cenu potrestat. Další varianta měla vyjít přímo od sovětského vedení, které se přímo podílelo na přípravě Pražského povstání, aby Sovětský svaz získal dalšího satelitního spojence v poválečném rozdělování politického spektra Evropy. To se jeví jako krajně nepravděpodobné, protože sovětští vojáci byli i u osvobozování Rakouska...

Každopádně až do roku 1989 se v našich zemích slavil jako konec války 9. květen. Ostatně mnoho pomníčků na našem území dokládá, že se tu ještě toho dne bojovalo. A také 9. květen se zapsal tím nejhorším písmem do historie české obce Lejčkov na Táborsku. I zde existuje několik "zaručených" popisů, co se tu vlastně stalo, jediným hmatatelným výsledkem zůstala hořící obec a 24 mrtvých. A ještě 11. května 1945 Němci jihovýchodně od Příbrami v oblasti obce Slivice (nedaleko městečka Milína) pod vedením generála Carla von Pücklera-Burghausse vzdorovali nejen členům hnutí odporu a partyzánům, ale i americkým jednotkám a příslušníkům Rudé armády. Tady padly poslední výstřely druhé světové války - v Evropě. Von Pückler-Burghauss si byl dobře vědom faktu, že se provinil na civilním obyvatelstvu de facto už v době příměří, takže se bezprostředně po podpisu kapitulace 12. května 1945 zastřelil. 

Jenže ještě tu bylo Japonsko. Stalin se uvolil na Jaltské konferenci (únor 1945) vypovědět válku Japonsku nejpozději tři měsíce po skončení bojů v Evropě. Už 5. dubna ale Sovětský svaz zrušil dohodu o neútočení vůči Japonsku, pak následovalo poslední varování na Postupimské konferenci 26. července 1945. Protože Japonci odmítli bezpodmínečnou kapitulaci, bylo vyhlášení války ze strany Sovětského svazu na spadnutí. Je ovšem dobře zdokumentováno, že sovětské jednotky už od května putovaly z Evropy téměř přes půl zeměkoule na nové, asijské posty.

Opět tu jsou dohady, zda si Američané nechtěli komplikovat život nebo jestli nechtěli, aby těch sovětských zásluh v druhé světové válce nebylo tolik. To je věc názoru - každopádně se pokusili zlomit odpor Japonců svržením uranové atomové bomby na Hirošimu (6. srpna 1945). Sovětský svaz dva dny poté vypověděl válku Japoncům a zahájil operaci Srpnová bouře. Rudá armáda se řítila vpřed takovým způsobem, že proti němu i německá blesková válka bledla - sovětské jednotky zvládaly postupovat o 150 km denně. Američané svrhli druhou bombu 9. srpna na Nagasaki, Rudá armáda 15. srpna obklíčila hlavní síly Kuantugunské armády, kterou nespasila ani kapitulace císaře Hirohita, velení nechtělo věřit, že by takový rozkaz dal a pokračovalo v bojích. Proto zdecimované zbytky ukončily marný boj až po pěti dnech. 25. srpna obsadily sovětské jednotky ostrov Sachalin a pokračovaly v dobývání kurilských ostrovů. Poslední padl v první zářijový den.

Bezpodmínečná kapitulace Japonska byla podepsána 2. září 1945 - jestli to bylo kvůli pronikavým vojenským úderům Sovětů nebo jako důsledek dvou jaderných úderů, to je opět slovo do pranice. Existuje názor, že to byly právě dvě atomové bomby, které Japoncům ukázaly marnost jejich snahy, oponenti tvrdí, že fanatismus japonské armády a uctívání kodexu bušidó nemohly zlomit ani obrovské ztráty bezbranného civilního obyvatelstva, naopak vojáky ještě více zatvrdily. Až zapojení SSSR do konfliktu znamenalo pro Japonce nového protivníka, na nějž už vysílená armáda neměla protizbraň. 

Závěr? Můžete si vybrat. 7. květen, 8. květen, 9. květen, 11. květen nebo 2. září. Ať sáhnete pro kterýkoliv datum, můžete si ho bez potíží obhájit.