Jsou uprchlické kvóty nezákonné? Soud EU řešil žalobu Slovenska a Maďarska

Výrok soudu by přitom mohl mít vliv i na nynější debatu v EU o reformě unijního azylového systému.

Středoevropské země počátkem prosince 2015 u unijního soudu napadly rozhodnutí Rady EU - tedy ministrů vnitra členských zemí - z 22. září 2015 přerozdělit mezi ostatní státy unie celkem 120.000 žadatelů o azyl nacházejících se v Řecku a Itálii. Cílem bylo ulevit těmto dvěma výrazně zatíženým zemím, jak dnes upozornila zástupkyně Rady. Proti tehdy kromě Slovenska a Maďarska hlasovaly také Česká republika a Rumunsko, Finsko se zdrželo.

Maďarsko a Slovensko dnes před unijním soudem podpořilo také Polsko. Jeho zástupkyně u soudu poukázala na související bezpečnostní rizika, neboť přijatý mechanismus podle ní neumožnil kontrolovat žadatele a řešit možné bezpečnostní hrozby.

Slovensko argumentuje, že věc jde proti přání summitu EU, tedy prezidentů a premiérů členských zemí. Rozhodnutí podle Bratislavy mělo být přijato legislativním postupem, Rada EU volbou jiného řešení zasáhla do práv Evropského parlamentu i národních parlamentů.

Porušeny byly podle Bratislavy principy zastupitelské demokracie, institucionální rovnováhy a řádné správy věcí veřejných, stojí v žalobě. Slovensko také míní, že rozhodnutí "zjevně není vhodné a ani nezbytné k dosažení sledovaného cíle".

Dnes to zástupci zemí před soudem demonstrovali na faktu, že k 5. květnu letošního roku bylo v rámci programu přesunuto jen 18.119 osob. "Rada trvá na tom, že v době přijetí rozhodnutí bylo rozhodnutí adekvátní a přiměřené dané situaci," reagovala dnes zástupkyně Rady. Migrační krize, jakou Evropa nepamatuje, podle ní ohrožovala samotnou existenci schengenského prostoru. Připomněla také, že v roce 2015 se počty příchozích do Itálie a Řecka podle Frontexu (evropské pohraniční stráže) zvýšily o 1516 procent. "Jestli tohle není náhlý a hromadný příliv migrantů, tak Rada už neví, co by jím mohlo být," poznamenala.

Maďarský reprezentant se dnes zmínil též o rozhodnutí své vlády, která odmítla, aby Maďarsko bylo jednou ze tří zemí, odkud měli být migranti přerozdělováni. Skutečnost, že vzápětí bylo Budapešti nařízeno migranty naopak přijmout, označil za diskriminační.