Benjamin Levin: Poslední přeživší válečný partyzán se postavil nacistům ve čtrnácti letech

Nyní devadesátiletý Levin je posledním žijícím členem židovské skupiny s názvem Mstitelé, která bojovala s nacisty partyzánským způsobem ze skrytých bunkrů v lese. Pro deník The New York Post uvedl, že ačkoliv je sedm desítek let po válce, vzpomínky jsou v něm stále živé.

Nerad přemítá zejména nad svým dětstvím, které měl Levin docela divoké. V osmi letech začal kouřit a pobíhal po ulicích Vilniusu s chuligány. Jeho otec Chaim byl velkým zastáncem všeho německého, nakonec se ale před nacisty celá rodina schovala do úkrytu, aby unikla počátečním masakrům ve městě.

Později však skončila spolu s ostatními Židy v ghettu. Levinova pouliční zkušenost mu pomáhaly proklouznout vojákům a z ghetta unikat, čímž pomáhal partyzánům v lese udržovat kontakt s komunitou. 

"Viděl jsem mnoho věcí. Viděl jsem, jak se z nóbl lidí stávají zvířata, jak prostí lidé dělají ušlechtilé činy. Moje matka mě varovala, že to nejhorší může být teprve před námi," vzpomíná Levin.

Když měl jeho starší bratr Shmuel 18 let, vstoupil do skupiny Mstitelé a v roce 1943 se k nim připojil i Levin. Teprve tehdy ale zjistil, jeho bratr zemřel, den před tím, než se s partyzány setkal. 

Jeho obratnost a zkušenosti mu zajistily účast na útocích partyzánů zaměřené na koleje a mosty. Chtěl tak zpomalit pohyb německých vojsk a zastavit dopravu Židů do koncentračních táborů.

Přesto nebyl život partyzánů v lesích nijak lehký. Živili se lesními plody a houbami a vodu měli z malého jezírka. Kolik nacistů zabil nebo zranil během svého působení v odboji si ale nepamatuje. V průběhu války také používal spoustu falešných dokladů totožnosti. Bylo jich tolik, že zapomněl datum svých skutečných narozenin. 

Levinovi rodiče válku nepřežili. On sám po válce emigroval do Izraele, kde se setkal se svou budoucí manželkou Sarou. Spolu se dvěma dětmi se v roce 1967 přestěhovali na Long Insland v New Yorku, jeho žena ale nedávno zemřela.