Jak se zbavit zodpovědnosti? Velitel vyhlazovacích táborů Sobibor a Treblinka Stangl spravedlnosti utekl

Raději Gestapo, než práce v textilce

Stangl se narodil v rakouském městečku Altmünster 26. března 1908. Nejdříve pracoval v textilní firmě, ale velmi brzy se připojil k nacistické straně a také se přidal k rakouské policii. Byl velmi ambiciózní a prakticky ihned po německé anexi Rakouska roku 1938 se přihlásil ke Gestapu. Velmi rychle své nadřízené ohromil schopností chladnokrevně a efektivně následovat jejich rozkazy.

Nejefektivnější vrah

Jeho „kariérní“ postup byl bleskový a když obsadili Němci Polsko, dostal na starost vyhlazovací tábor v Sobiboru. Stangl za krátkou dobu proslul jako jeden z nejefektivnějších velitelů vyhlazovacích táborů všech dob. Zavedl promyšlený systém na jehož konci bylo více než 100 000 mrtvých za pouhé tři měsíce, které v Sobiboru strávil. Zatímco Sobibor fungoval velmi hladce, tábor Treblinka byl jeho přesným opakem a potýkal se s neefektivitou. Stangl byl převelen a přesně jak nacisté doufali – i druhý kemp obrátil naruby.

Po svém příjezdu do Treblinky zjistil, že nacističtí vojáci jsou tam velmi nedisciplinovaní a využívají efektivní metody zabíjení. Celé místo nařídil vyčistit a také nechal zvelebit místní vlakovou stanici. Za tím stál chladný a jednoduchý kalkul – vězni nebudou do poslední chvíle tušit, co je čeká. Zvýšil kapacity plynových komnat v Treblince, které nakonec zabíjely 22 000 vězňů každý den. Spokojený Stangl pak byl oceněn jako „Nejlepší velitel vyhlazovacích táborů v Polsku“ a održel Železný kříž – nejvyšší poctu pro nacistického vojáka.

Konec kariéry a útěk

Stangl byl v tom co dělal tak dobrý, že se nakonec sám připravil o práci – tábory Sobibor a Treblinka posloužili svému účelu a nacisté dělali co mohli, aby zakryli důkazy o jejich existenci. Stangl byl převelen do Itálie společně s několika dalšími veliteli táborů. Spekuluje se, že to byl tah jak se zbavit nepohodlných svědků. Velitel „bílá smrt“ však tuhé boje na italské frontě přežil a v roce 1945 se vrátil do Rakouska, ze kterého pak na konci války utekl.

Nacistovi se podařilo utéci přes Řím do syrského Damašku, kde se vrátil do mladých let a našel si tam práci v textilní firmě. Dařilo se mu, poslal pro svou ženu a děti a nakonec se společně v roce 1951 odstěhovali do brazilského São Paula.

Je zvláštní, že se Stangl nikdy nesnažil skrývat svou identitu. Nepoužíval falešnou identitu a dokonce se v Brazílii registroval na rakouské ambasádě. I díky tomu jej nakonec objevil Simon Wiesenthal, přeživší z vyhlazovacích táborů a „lovec nacistů“. Ten si jako životní poslání dal za úkol přivést před soud co nejvíce nacistických válečných zločinců. V roce 1964 dostal tip ohledně Stangelova místa pohybu a ten byl nakonec v roce 1967 v Brazílii zatčen.

Soud a smrt

Stanglův proces začal v květnu 1970 a proběhl poměrně hladce. Většině obvinění se nacista vůbec nebránil a jeho jediná obhajoba byla, že „pouze následoval rozkazy“. Ještě v prosinci téhož roku byl ze svých zločinů usvědčen a odsouzen k doživotnímu trestu ve vězení.

Pouhých šest měsíců po svém odsouzení zemřel Stangl na srdeční záchvat. Těsně před svou smrtí poskytl obsáhlý rozhovor. Trval na tom, že má čisté svědomí. „Osobně jsem proti židům nic neměl. Viděl jsem je jen jako náklad. Jsem hrdý na organizační práci, kterou jsem v táborech udělal,“ uvedl Stangl v rozhovoru. Zdá se, že v zabíjení nenacházel podobné zvrácené potěšení jako například jiný velitel Josef Schwammberger či „Anděl smrti“ Josef Mengele. Je to však možná o to děsivější. Nejefektivnější vrah nacistické říše, který byl nejvíc hrdý na svoje organizační schopnosti.