Krutá Británie po válce bránila uprchlíky? Americký Exodus 1947 svůj cíl nenaplnil

Stará loď s bohatou historií

Exodus započal svou cestu pod jiným jménem jako americká dopravní loď. Poprvé vyplul v roce 1928 a jmenoval se President Warfield. Byl to velký, elegantní parník, který přepravoval pasažéry mezi Norfolkem a Baltimorem. Po čtrnácti letech spolehlivé práce byl v roce 1942 poslán do Velké Británie, která jej po dvou letech vrátila USA pro potřeby podpůrných akcí při invazi do Normandie.

Válečná služba se na lodi významně podepsala, v roce 1945 byla vyřazena a nabídnuta k prodeji. Šance se chytla washingtonská společnost Potomac Shipwrecking. Ta však byla pouhou zástěrkou pro ilegální polovojenskou židovskou organizaci Hagana.

Přípravy na exodus

Hagana loď zakoupila s jediným záměrem – převézt židovské uprchlíky z Evropy do Palestiny a založit zde židovský stát. Loď, stále ještě pod jménem President Warfield, nebyla schopná delší plavby. Organizace tehdy investovala 90 tisíc dolarů do jejích oprav. Rekonstrukce probíhala v baltimorských docích a po jejím dokončení vyplul parník směr Marseille, Francie. Cestou jej však zachytila bouře a posádka byla nucená přivolat pomoct. Tím přišla akce o moment překvapení a Britové začali tušit, že se něco chystá.

Evropou se mezitím šířily tajné zprávy, že se chystá loď, která uprchlíky odveze do nové domoviny. Nakonec se sešlo celkem 4515 židovských uprchlíků, kteří byli naloženi na loď a vydali se na cestu. Časně ráno 11. července 1947 President Warfield vyplul na svou dalekou cestu do Palestiny. V té době jej posádka také přejmenovala. Využila spojení biblického motivu a aktuálního roku. Zrodil se Exodus 1947.

Odsouzení k neúspěchu

Britské námořnictvo bylo o celé akci již velmi dobře informováno a loď sledovalo od samého začátku cesty. Následovalo jej celý týden a nakonec, asi 20 mil před palestinským pobřežím, přišel rozkaz Exodus zastavit. Starý parník byl obklíčen a nakonec i obsazen, ačkoliv uprchlíci se déle než dvě hodiny britským silám bránili.

Exodus zůstal v palestinském přístavu Haifa. Pasažéři byli přesunuti na jiné lodě – Empire Rival, Ocean Vigour a Runnymede Park. Přišel čas je deportovat zpět do Francie. Migranti však ve francouzském přístavu z lodí odmítli vystoupit. Britové nebyli schopní je dostat z lodí ven. Když se pokusili je vyhladovět, Francie odmítla a poskytla jim zásoby. Situace se začala vyostřovat a britské akce čím dál tím ostřeji odsuzovala mezinárodní politika i média.

Zabralo až Německo

Británie byla zoufalá. Potřebovala celou kauzu co nejrychleji ukončit a už si nemohla dovolit ustoupit. Pohrozila tak uprchlíkům, že pokud nevystoupí, lodě vyrazí do německého Hamburku. Většina pasažérů byli přeživší holocaustu a návrat do země jeho původu pro ně byl děsivý. Britové svému slovu dostáli a v srpnu 1947 lodě skutečně do Hamburku vypluly.

Zde na loď vtrhly stovky vojáků a násilím uprchlíky z lodí vyhnali. Celá anabáze se ukázala být poměrně zbytečnou. O rok později byl ustanoven židovský stát v Palestině (který dodnes budí kontroverzi) a uprchlíci se do něj nakonec skutečně dostali.

Britská vláda byla tehdy za své akce odsouzena světovým tiskem jako krutá. Loď Exodus už na moře nikdy nevyplula. Zůstala v přístavu Haifa jako symbol boje za nezávislost. Existovaly plány na vytvoření muzea přímo na palubě lodi, ale nikdo je nestačil uskutečnit. V srpnu 1952 zničil loď požár.