Pět bojišť v nadcházející bitvě o eurozónu: Kde stojí Česko?

I když může Emmanuel Macron německé volby vnímat jako svou porážku, podle serveru se i přesto bude "míchat" do německé politiky. Macronovi by překážela skutečnost, kdy by do vlády s Angelovou Merkelovou (CDU) šli liberální Svobodní demokraté (FDP), kteří se k reformě eurozóny tak, jak ji nastiňuje Macron, nestaví zrovna otevřeně. 

Dnes Macron přednáší řeč, která by se měla dotknout právě tohoto ožehavého tématu. Přednáší ji na nejstarší francouzské univerzitě Sorboně před studenty z celé Evropy. Načasování je taktéž taktické, v Německu totiž teprve začínají složitá koaliční vyjednávání. 

Francouzský vůdce chce, aby evropská hospodářská a měnová unie měla nějakou formu společného rozpočtu pod vedením tzv. Ministra financí eurozóny. Ačkoli Merkelová a dokonce i její ministr financí Wolfgang Schäuble projevili určitý zájem o tento plán, mnoho německých úředníků a stran se postavilo proti "fiskálním převodům" nebo sdružování rozpočtových zdrojů. 

Macron tak podle serveru odstartuje pomyslnou bitvu o budoucnost eurozóny, která má pět bojišť.

1. politická fronta

Jde o nejviditelnější bojiště, kde proti sobě stojí Francie a Německo. Zatímco Francie mluví o společných výdajích, Německo trvá zejména na společné kontrole. Merkelová by se zřejmě nebránila postu společného ministra financí. Velkou otázkou však je, kdo by to byl a  jak by k celému projektu přistupoval a zda by splňoval Macronovy představy. Celá otázka však může padnout ze stolu v případě, že Merkelová půjde do vlády s FDP. 

2. akademická fronta

Macron chce ukázat francouzským voličům, že se nejen doma domáhá tvrdých strukturálních reforem, ale že také prosazuje změny na evropské úrovni, které jsou příznivé pro francouzský růst. V rámci týmu jeho expertních poradců však existují i pochyby v tom, zda je obrovský integrační přístup skutečně nutný k tomu, aby se eurozóna udržela. Existuje také diskuze o tom, zda by eurozóna byla schopná vygenerovat společný rozpočet dostatečně velký na to, aby skutečně zvládla velké finanční šoky. Většina ekonomů má tendenci se shodnout, že v dlouhodobějším horizontu bude měnová unie muset směřovat k větší integraci. Boj se teď svádí o to, zda je moudré naléhavě urychlit celý proces.

3. byrokratická fronta

Na této frontě má klíčové slovo také Evropská komise, která by chtěla posílit svou moc. Ve zprávě o stavu Unie navrhl její předseda Jean Cluade Juncker, aby se práce budoucího ministra financí v eurozóně spojila s funkcí prezidenta Euroskupiny - neformálního setkání ministrů financí eurozóny - a komisaře pro hospodářské záležitosti. Eurokomisař Pierre Moscovici se nechal slyšet, že je připraven převzít tuto zodpovědnost. Jiní však sledují Junckerovy záměry s obavami a trvají na tom, že diskuse by měla začít tím, že se začne jednat o problémech, které je třeba vyřešit, spíše než mluvit předem o budoucím institucionálním rámci.4. fronta měnová

Juncker má velké slovo i na této frontě. Ve svém projevu naznačil, že vzniká příkop mezi zeměmi, které mají euro a těmi, které ho nemají. Není pochyb o tom, že Francie a Německo vidí brexit jako příležitost posílit zájmy eurozóny uvnitř EU. Proti sobě tak stojí devatenáct států s eurem a osm států, které mají buď výjimku (Dánsko), zcela se odmítají zapojit do eurozóny (Švédsko), představa eura pro ně není lákavá (Polsko, Maďarsko, Česko) nebo na to nejsou připravené (Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko). Rozdílné ekonomické výkony zemí EU během finanční krize také vyvolaly výzvy k vícestupňové Evropě. Realitou však je, že Evropa s různými měnami se již pohybuje dvěma rychlostmi.

Polsko a Maďarsko, jejichž pravicové vlády jsou kritizovány jinými členy EU za to, že se odvracejí od demokratických hodnot, jsou mimo eurozónu. Pokud se stávající členové eurozńy integrují více, jak chce Macron, rozdíly mezi těmito dvěma tábory se mohou dále rozšířit. A Česko by tak mohlo skončit na okraji celého projektu. 

5. jde i o ego

V současné bitvě bude hrát roli i případná nedohoda mezi Německem a Francií, ze které by chtěly vytěžit ostatní, "menší" národy. V případě, že by se ale Macron a Merkelová nějak dohodli, musí brát ohled také na zájmy ostatních členů. To bude obtížnější, než by se mohlo zdát.