Merkelová se vrací silnější než dříve? Profesor má jasno

Obava z historické porážky

Přesto šlo sotva o podporu, v níž lídr SPD Martin Schulz doufal, uvádí odborník. Připomíná, že jen 362 z 642 delegátů zvláštní stranické konference v Bonnu podpořilo kompromis dosažený před dvěma týdny, hlasování bylo velmi těsné a Schulz nepůsobil vůbec sebevědomě, když se v neděli odpoledne obracel na své „soudruhy“.

Sociálnědemokratický lídr také nepředvedl žádný bravurní výkon, deklaruje profesor. Odkazuje na web jinak vůči SPD smířlivého listu Süddeutsche Zeitung, který bezprostředně po Schulzově projevu napsal, že politik nedokázal získat srdce delegátů.

„Kdo potřebuje nepřátele, když má takové přátele?“ klade si otázku Qvortrup. Zdůrazňuje, že zkoušeného Schulze nezachránila jeho rétorika, ale především zájem na přežití strany, jelikož SPD se poté, co v zářijových spolkových volbách získala jen 23% hlasů, v posledních průzkumech propadá ještě níže a pravděpodobnost další porážky v případných březnových předčasných volbách zřejmě způsobila kýžený rozdíl.

Schulz původně chtěl, aby jeho strana po pětiletém nesnadném partnerství s Angelou Merkelovou nabrala sílu v opozici, poukazuje expert. Dodává, že volební výsledek byl pro SPD, která ještě před deseti roky vítězila se 40% hlasů, nejnižší v historii.

Poté, co zkrachovala jednání mezi Zelenými, liberály z FDP a CDU/CSU Merkelové, sociální demokraté byli nuceni zahájit rozhovory, vysvětluje politolog. Doplňuje, že vyústily v dohody o silnější evropské spolupráci a integraci i nižších odvodech na zdravotní pojištění u zaměstnanců, což byly pro SPD nepřekročitelné linie.

Merkelová, či Macron?

Křesťanští demokraté na oplátku údajně získali příslib, že počty uprchlíků přijímaných v Německu, budou výrazně nižší, poukazuje Qvortrup. Zdůrazňuje, že strana Merkelové ztratila mnoho hlasů ve prospěch krajně pravicové Alternativy pro Německo, když se v roce 2015 rozhodla přijmout téměř milion syrských běženců.  

SPD a CDU/CSU se také dohodly na větších odvodech do rozpočtu EU a podpoře plánu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona pro její fiskální integraci, pokračuje profesor. Dodává, že nedělní hlasování sociálních demokratů nicméně není koncem celého procesu a obě strany musí ještě uzavřít formální dohodu, avšak mělo by se skutečně jednat o pouhou formalitu, a proto se reálně otevřela cesta k dalším čtyřem rokům koaliční vlády vedené Angelou Merkelovou.

„Je otevřenou otázkou, zda se dříve neotřesitelná německá kancléřka dokáže vrátit do pozice nejvlivnějšího evropského politika,“ píše politolog. Poukazuje, že zatímco Merkelová a její kolegové vyjednávali na domácí scéně, role nejviditelnějšího evropského politika se dočasně chopil francouzský prezident Macron.

Pád Merkelové se předpokládal již mnohokrát, avšak kancléřka pokaždé odrazila své kritiky a vyšla posílená, připomíná profesor. Dodává, že nikdo neví, zda to dokáže znovu.

V širší perspektivě dohoda mezi sociálními a křesťanskými demokraty o větším příspěvku do evropského rozpočtu znamená, že nová německá vláda – zřejmě se Schulzem coby ministrem zahraničí – bude více principiální a pravděpodobně nebude podrývat evropský projekt, očekává Qvortrup. To by podle něj mělo zalarmovat především Británii, která se momentálně snaží v rámci dohody o podmínkách brexitu dojednat s EU soubor příznivých ústupků.