Nepustili ho ani na matčin pohřeb. Jak se Británie chová k přistěhovalcům?

Kvůli podezření že si stát na původně karibské imigranty a jejich potomky zasedl, musela o víkendu rezignovat britská ministryně vnitra. Za tímto obecným popisem událostí se ale ukrývají drobné příběhy jednotlivých lidí, kterých se změna v přístupu britského státu bezprostředně dotkla.

Paulette Wilsonové je jednašedesát let. Do Británie přijela z Jamajky v roce 1958, tehdy jí bylo deset. Nikdy si ale nezažádala o britský pas a nemá tak teď v ruce žádný dokument, jímž by mohla doložit že je v zemi legálně.

Přesto ale jednatřicet let platila daně a pracoval jako kuchařka, mimo jiné vařila také pro britské poslance. Bez ohledu na to byla loni v říjnu sebrána a odvezena do uprchlického detenčního zařízení a odtud po pár týdnech na letiště. Měla být deportována zpět na Jamajku.

Wilsonová by se tak vrátila do země k níž nemá žádný vztah, v níž padesát let nebyla a v níž nemá žádné živé příbuzné. Oddělila by se tak navíc od své dcery a vnučky. Nakonec ale zasáhl poslanec do jehož volebního obvodu Wilsonová spadá a její deportaci se podařilo na poslední chvíli zabránit. Pobyt v zemi má teď garantovaný do roku 2024. Co bude poté, neví.

Podobný osud potkal i šedesátiletého Anthonyho Bryana. Ten v Británii žije více než půl století a po celou dobu se živil jako malíř a dekoratér. Loni ale o práci přišel, protože jeho zaměstnavateli přišel dopis od britských úřadů, v němž mu oznamují že zaměstnává ilegálního uprchlíka a pokud jej nepropustí, dostane pokutu 10 tisíc liber.

Loni v listopadu jej pak policisté sebrali u něj doma a Bryan dostal letenku na Jamajku s tím, že musí Británii opustit. Ten se ale nevzdal a snažil se pomocí daňových výpisů dokázat, že v zemi čtyřicet let platí daně a je tam tudíž legálně. Poté co jeho příběh zveřejnil deník Guardian, vláda od deportace upustila. Přesto ale bývalý malíř stále nemá jistotu že bude smět v zemi zůstat. Služby právníka jej navíc stály už přes 3 tisíce liber.

Hubertu Howardovi je jednašedesát let a v Británii žije od svých tří roků, kdy do země přišel z Jamajky spolu se svojí matkou. Celý život v Británii pracoval, posledních deset let pak pro velké londýnské bytové družstvo, kde patřil k nejlépe hodnoceným pracovníkům.

Situace ale dostala dramatický spád ve chvíli kdy jeho matka, která se mezitím vrátila na Jamajku, vážně onemocněla. Howard jí chtěl navštívit a tak si zažádal o britský pas. Úřady mu jej ale nevystavily a navíc jej šokovaly tvrzením, že je v zemi nelegálně.

Ten tak nejen že ztratil práci, ale přišel i o možnost naposledy se rozloučit se svojí matkou, která mezitím na Jamajce zemřela. „Zpackali mi život. Přišel jsem o práci kterou jsem měl moc rád. To mi zlomilo srdce. Nemohl jsem se ani rozloučit s matkou. Dosud jsem ani nebyl u její hrobu.“ řekl Hubert Howard deníku Guardian.