Eurozóna na pokraji nové krize? Analytik dospěl k překvapivým závěrům

Euro má mezi lidmi podporu

Důvod podle analytika leží v politickém vývoji. "Je zde hrozící střet mezi novou populistickou italskou vládou a EU a je zde populistická revolta ve Španělku, která pravděpodobně povede k předčasným volbám," vysvětluje McRae. Politiku přirovnává k národnímu sportu, který má ovšem mezinárodní - alespoň regionální - dopady.

Otázka tedy dle odborníka zní, zda je současná situace normálním šumem evropské politiky, nebo se jedná o něco většího, případně jde jen o etapu, jejíž překonání bude o něco obtížnější. Existuje šance, že nová italská a potenciálně i španělská vláda nakonec sladí svou linii s pravidly EU a bude jen mírně vybočovat, uvádí analytik. Poukazuje, že přesně to učinilo Řecko, byť tamní obyvatelé tvrdě zaplatili.

"Jak ale můžeme měřit napětí? Je italské členství v eurozóně skutečně ohroženo?" ptá se expert a nabízí svůj pohled. Zdůrazňuje, že jednoduchým měřítkem toho, co si trhy myslí, je rozdíl mezi italskými a německými státními dluhopisy, přičemž u těch prvních si investoři účtují větší výnos, jelikož je považují za rizikovější než německé.

Poslední dubnový týden byl rozdíl mezi oběma dluhopisy s desetiletou splatností menší než 1,2%, ale uplynulý pátek stoupl nad 2%, píše McRae. Dodává, že z toho se sice dá usuzovat jistý strach, avšak současný rozdíl je stále menší, než byl v roce 2012, kdy činil přes 5%.

Druhým ukazatelem je veřejná podpora eura v Itálii a Španělsku, konstatuje analytik. Poukazuje na průzkumy, podle nichž má společná měna v Evropě podporu - největší v Irsku, ale i v Řecku si chce euro ponechat přes polovinu lidí. Také nová italská vláda již oslabila svůj postoj k opuštění eurozóny a za situace, kdy veřejná podpora měny přesahuje 50%, je těžké představit si přímý italský odchod.  

"Možností je vytvoření paralelní měny, která by pomohla financovat více expanzivní fiskální politiku," pokračuje odborník. Při popisu tohoto mechanismu odkazuje na analýzu serveru Reuters, podle níž by italské ministerstvo financí natisklo miliardy eur v neobchodovatelných cenných papírech, jimiž by šlo platit daně a veškeré státní zboží a služby, například pohonné hmoty na čerpacích stanicích vlastněných státní ropnou společností ENI.

Krize nehrozí. Zatím

Dále je třeba sledovat, jak dalece se bude Itálie držet svých daňových a výdajových plánů, které jsou velmi radikální, poukazuje McRae. Připomíná, že daň z příjmu má klesnout na 15% a 20% a má být zaveden nepodmíněný příjem pro nízkopříjmové skupiny a nezaměstnané.

Dle analytika je třeba položit si otázku, co bude od Itálie působit důvěryhodně. Švýcarská banka UBS například vydala zprávu, že za přijatelný a rozumný budou trhy považovat fiskální balíček ve výši 1% italského HDP, což i McRae považuje za racionální měřítko.

"Nakonec, slůvko o Španělsku. Před šesti lety se vyhrabalo z dluhové propasti a nyní dosahuje silného růstu - loni přes 3%," píše expert. Varuje však, že nikdo neví, co se ve španělské politice přihodí, a proto navrhuje zaměřit se jednoduše na to, zda současná solidní čísla vydrží a především na míru nezaměstnanosti, která v posledním čtvrtletí vzrostla na 16,74%, což je ovšem stále méně než před rokem, kdy přesahovala 18%.

Pokud začne nezaměstnanost ve Španělsku růst více, lze očekávat politické problémy, nehledě na mrhání lidským kapitálem a šíření zoufalství, obává se McRae. Očekává však, že další krize eurozóny je zatím stále daleko a nedojde k ní dříve, než začnou podstatně růst světové úrokové sazby. "Mezitím je Itálie tou zemí, kterou je třeba sledovat," uzavírá analytik.