Omezování osobní svobody? Populární kampaň má v Dánsku nečekanou dohru

Norsová vyprávěla příběh, který se jí stal někdy před šesti měsíci na jednom večírku. Zde seděla vedle jednoho muže, kterému mohlo být tak 60 let, a který dělal na první pohled dojem slušně vychovaného šarmantního džentlmena. Konverzace se nesla v poměrně přátelském kruhu, dokud však nedošlo na téma MeToo.

Jako byste hodili před býka rudý hadr, okamžitě se dialog změnil v otevřeně nepřátelskou a agresivní rétoriku vůči hnutí proti sexuálnímu harašení, jež se v poslední době stále více a více dostává na výslunní. Sama Norsová zřejmě ani netušila, co touto nevinnou poznámkou způsobí.

Norsová řekla, že byla nejprve znepokojená, a posléze šokovaná. Pokud by se setkala s průměrným, nebo podprůměrným mužem, dala by se taková reakce očekávat. Přeci jenom by u vzdělaného muže, pocházejícího z vyšších společenských vrstev, očekávala větší empatii v tomto směru.

Do výměny slov, kterou vyvolala pouhá zmínka o kampani MeToo, se později zapojil i další muž, podle nějž si ženy na oběti pouze hrají. Tím, kdo je ve skutečnosti ohrožen, jsou ale muži. Vzhledem k jasné převaze odpůrců MeToo se Norsová rozhodla raději stočit téma někam jinam, protože jí bylo jasné, že nemá smysl tuto konverzaci dál vést.

Nicméně ještě jí dodatkem třetí muž u stolu vysvětlil, že muži mají přirozenou potřebu souložit, a že ženy by jim měly umožnit její uspokojení. Pro Norsovou se zřejmě nejednalo o příjemný zážitek, ale vzhledem k vánoční atmosféře se nechtěla hádat, a tak si ještě nechala vysvětlit, že tím, kdo ovládá muže, jsou ženy. 

Jak se zdá, tak zřejmě platí staré dobré přísloví "Pod svícnem je největší tma". Tmáři a odpůrci kampaně za práva žen na ochranu před sexuálním obtěžováním a harašením se nerekrutují pouze ve východních zemích s tradičně patriarchálním společenským uspořádáním, nýbrž i v sociálně liberálních severských zemích. Proč se tedy zrovna do Dánska dostala kampaň MeToo s takovým zpožděním, a proč narazila na takový odpor?

Odpověď na tuto otázku je celkem jednoduchá. Norsová vysvětlila, že pokud někdo chce pochopit Dány, musí si uvědomit jejich národní mentalitu, jejíž neoddělitelnou součástí je důraz na svobodu mysli, který se razí už od 19. století.

Právě díky výše uvedenému se podařilo v roce 1915 zavést volební právo žen a následně v roce 1989, těsně před rozpadem Východního bloku, registrované partnerství homosexuálních párů. Ač se to může jevit jako paradoxní, tak je to právě jeden z důvodů, proč se Dánové k MeToo postavili tak, jak se postavili. Příčiny jsou ale zřejmě i jinde, protože v sousedním Švédsku tomu bylo přesně obráceně.

Boj za práva žen se nicméně netočí pouze okolo MeToo, nýbrž i práva na potrat. Například v katolickém Irsku bylo v nedávném referendu odhlasováno zrušení osmého dodatku ústavy, která zakazovala provádět potraty s jedinou výjimkou, jíž bylo ohrožení životy těhotné ženy.