Migrace jako časovaná bomba? Pád Merkelové může mít nedozírné následky

Kromě samotné migrace zaměstnává EU nová italská vláda, která se skládá z krajně pravicové Ligy Severu a populistického Hnutí pěti hvězd. Ačkoliv vládní participace politických stran identifikujících se jako euroskeptické není ničím výjimečným, zatím se nestalo, že by vládu členské země EU, natož zakládající stát evropských integrací, sestavily výhradně euroskeptici a populisté.

Pokud jde o Itálii, tak tu migrační krize postihla snad nejvíc. I z tohoto důvodu se už za minulé vlády Mattea Renziho a Paola Gentilioniho dožadovala pomoci ze strany ostatních zemí. Zřejmě pocit bezmoci v řešení migrační krize, kdy přes italské území proudily masy utečenců směrem do Německa, dostal k moci populisty a extremisty, kteří slibovali, že Itálie přestane přijímat lodě s migranty. Svému slibu nakonec také dostály.

Italský ministr vnitra a předseda Ligy Severu Matteo Salvini uzavřel veškeré italské přístavy lodím s uprchlíky a nechal je tím napospas osudu ve vodách Středozemního moře. Lodi se 629 migranty se po uzavření italských břehů podařilo nakonec zakotvit ve Španělsku.

Jak už ale bylo nastíněno, tak Itálie zřejmě nebude tím jediným problémem, který by mohl stát v pozadí zhroucení Evropy, jakou si jí v poslední pamatujeme. Ačkoliv je po zdlouhavých a náročných politických vyjednávání podařilo německé kancléřce Angele Merkelové opět sestavit velkou koalici CDU/CSU a SPD, začíná se nyní objevovat znaky hrozící vládní krize.

Dosavadní koalice mezi Křesťanskodemokratickou unií- CDU Angely Merkelové a její sesterskou bavorskou stranou Křesťanskosociální unií - CSU, se totiž pomalu a jistě začíná rozpadat. V případě, že se vztahy mezi bavorským premiérem a předsedou CSU Horstem Seehoferem a německou kancléřkou a předsedkyní CDU Angelou Merkelovou zhorší, nebude moct velká koalice i nadále fungovat. Spojenectví CDU a CSU totiž drží Merkelovou u moci už od roku 2005. Předmětem sporu mezi CDU a CSU je azylová politika, kdy CSU požaduje vracení přicházejících migrantů do Německa do zemí, z nichž přišli.

Pokud by však ale Merkelová obrátila o 180 stupňů v politice otevřených dveří, kterou vede od roku 2015, mohla by zase ztratit svojí autoritu u voličů očekávajících dodržování slibů a schopnost stát si za svým, a to i za cenu politického pádu. Už tak mohlo Merkelové ublížit, když obrátila v migračních kvótách, které dlouhodobě odmítají například země visegrádské čtyřky, nejaktivněji Maďarsko.

Z výše uvedeného důvodu se summit Evropské komise, který proběhne ve čtvrtek a v pátek, bude točit převážně kolem migrací zasažených zemí, tedy Itálie, ale třeba i Řecka, případně Malty. Nedělní minisummit by měl být přípravou na tento proces.

Je však třeba připomenout, že se jedná o poněkud opožděnou politickou reakci na migrační krizi v roce 2015, neboť za celé ty roky už dosáhly evropských břehů tisíce migrantů. Za následným snížením počtu příchozích stálo zejména uzavření balkánské cesty, kterému přispěla maďarská vláda díky svému rozhodnutí postavit na hranicích se Srbskem plot, a pak také dohoda s Tureckem a s Libyí. 

Podle zprávy Evropského podpůrného azylového úřadu EASO se například v roce 2017 snížil počet žadatelů o azyl o 44 % v porovnání s rokem 2016. Přestože migrační krize stále není zažehnaná, lze říci, že to nejhorší Evropu minulo, a že je tedy potřeba dojít spíše vzájemného kompromisu, jak zacházet s těmi, co už přišli, a s těmi, kteří přijdou.

Statistika italského ministerstva vnitra říká, že se počet příchozích po moři snížil o 77 % v prvních měsících roku 2018 v porovnání se stejným obdobím roku 2017. Obecně vzato lze říci, že do května 2018 přišlo do Evropy přes moře téměř 26 tisíc imigrantů. V roce 2017 to bylo 50 tisíc utečenců a v roce 2016 200 tisíc.