Poučí se Západ ze svých chyb, anebo opět nakráčí do jámy lvové? Vrací se Evropa do třicátých let?

Poválečný liberálně demokratický svět, který se s námahou a za latentní hrozby jaderné konfliktu v období studené války podařilo vybudovat, čelí podle Verhofstadta nebývalé hrozbě, jíž odstartovaly kladný výsledek britského referenda o vystoupení z EU a vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách.

Klíčovou roli v tomto procesu hrálo a stále hraje Rusko, které už nějakou dobu vede s Evropou hybridní válku, pak také dříve opomíjený maďarský premiér Viktor Orbán, jemuž se v letošních volbách podařilo už potřetí získat v parlamentu ústavní většinu.

Normálně by se jednalo o irelevantního politika stojícího v čele postkomunistického Maďarska, ale nyní po vítězství extremistů a populistů v italských a rakouských volbách, jimž se podařilo získat účast na vládě, začíná vyvstávat otázka, zda se podobní "Orbánové" pomalu a jistě neprosadí i v jiných evropských zemích, zejména těch, které jsme donedávna považovali za svobodné a liberálně demokratické - Francie, Německo a Velká Británie.

Na argument, že nebýt migrační krize a s ní souvisejících obav o bezpečnost a národní identitu, nikdy by se takové problémy nemusely řešit, nelze odpovědět jinak, než kladně. Téma migrantů rezonuje skoro ve všech evropských zemích. Nicméně je třeba se začít ptát, jak by vlastně měl kontinent založený na hodnotách liberální demokracie, právního státu a humanismu. Má uvolněná cesta umělému vyvolávání strachu a populismu?

Podle statistik britského deníku The Guardian zahynulo od roku 1993 ve vodách Středozemního moře 34 361 migrantů. Dosavadní evropská azylová politika, která veškeré břemeno související s příchodem přistěhovalců do Evropy ponechávala na zemích jižní Evropy, se ukázala jako neefektivní. Předseda italské krajně pravicové Ligy Severu a nynější ministr vnitra Matteo Salvini okamžitě využil situace a na základě strachu a nespokojenosti italských voličů upevnil svojí pozici.

Když odhlédneme od problému migrace a vrátíme se hodnotám západní civilizace a naší židovsko-křesťanské kultury, tak vidíme kromě posílení populistů v evropských zemích, z nichž se některým podařilo získat účast na vládě, také viditelné útoky na právní stát a mediální svobodu. Příkladem zde není populistická italská vláda, či rakouská vláda s účastí svobodných, nýbrž Maďarsko a Polsko.

Polsko čelí dlouhodobé kritice kvůli reformě justice, která podle Evropské komise a některých právních expertů, ohrožuje princip nezávislého soudnictví. Maďarsko bylo už za druhé vlády Viktora Orbána kritizováno za výstavbu protiimigračního plotu na srbských hranicích a nyní za přijetí zákona "Stop Soros", který spočívá v kriminalizaci organizací pomáhajících migrantům.

Z výše uvedených důvodů se nizozemský premiér Marku Rutte a francouzský prezident Emmanuel Macron snaží najít řešení krize právního státu a liberálně demokratických hodnot poválečné Evropy. Na rozdíl od období před 2. světovou válkou, kdy dala skoro celá Evropa prostor Adolfu Hitlerovi, je vidět alespoň určitý smysl pro instinkt ze strany Francouzů a Nizozemců. Naopak Británie, která si ve třicátých letech společně s ČSR zachovala liberálně demokratické hodnoty, však stojí se založenýma rukama podobně, jako tomu bylo tehdy.