Před branami Elysejského paláce a opět na politickém dně. Podaří se Le Penové opět vrátit na výsluní?

Francouzská historička a odbornice na krajní pravici Valérie Igounetová vysvětluje, že když někdo ve Francii vysloví příjmení "Le Pen", tak se každému okamžitě vybaví kromě Marine také dnes už devadesátiletý Jean-Marie Le Pen, který v roce 2002 šokoval jak Francii, tak i celý svět, svým postupem do druhého kola prezidentských voleb, kde jej však rozdrtil tehdy staronový prezident Jacques Chirac. Z tohoto důvodu bude podle Igounetové zřejmě velmi obtížné se zbavit této přetrvávající nálepky, ačkoliv se Marine podařilo ujít určitý kus cesty.

Nicméně je třeba připomenout ještě další osobu, která je s rodinným klanem Le Pen, spojená, a tou je jednoznačně Marion Maréchal Le Penová, neteř Marine, která je právě onou reprezentantkou křídla Národní fronty, dnes už Národního sdružení, hlásícímu se k odkazu jejího dědy Jeana-Marie Le Pena. Ta na rozdíl od své tety proslula například účastí na celonárodních francouzských protestech proti zavedení homosexuálních sňatků a adopcí ze strany bývalého francouzského prezidenta Francoise Hollanda a garancí předvolebního slibu své tety, že se zasadí o zrušení tohoto zákona.

Po prezidentských a parlamentních volbách v loňském roce se z politiky ale stáhla, přestala používat jméno Le Penová a založila školu politických a ekonomických věd v Lyonu. Dalo by se tedy říct, že má Marine cestu volnou, a že jí tedy nezbývá, než plně dedémonizovat svou stranu a své jméno, aby si během nadcházejících eurovoleb získala zájem širšího spektra voličů, kteří by jí případně mohli být nápomocní i v prezidentských volbách 2022.

Jean-Marie Le Pen založil Národní frontu na základech profrancouzské a protiimigrační rétoriky. Jak už bylo zmíněno, tak v roce 2002 se stal prvním krajně pravicovým kandidátem, který se nečekaně, probojoval až do druhého kola prezidentských voleb, v nichž však podlehl svému protikandidátovi. Nutno připomenout, že tehdy neoblíbený Chirac by se podruhé prezidentem nestal, kdyby variantou vůči němu nebyl právě Le Pen. Velká část Francouzů tehdy volila Chiraca v duchu "radši zloděje, než fašistu". Le Pen je obecně vzato předmětem kontroverzí kvůli rasistické a antisemitské rétorice.

Nicméně poté, co se do vedení Národní fronty dostala Le Penova dcera Marine, došlo k výraznému obratu ve vnímání této, dříve nenáviděné, strany. Marine Le Pen tehdy začala výrazně pracovat jak na sobě, tak i na své straně. Kvůli strachu z démonizace svého jména dokonce vystupovala jako Marine - Présidente 2017. 

Po brexitu a vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách se dokonce spekulovalo, že by se Marine Le Penová skutečně mohla stát první ženou prezidentkou. Sociálními sítěmi se šířil její portrét s nápisem "Všichni, kteří jste si přáli mít za prezidentku ženu, nebuďte smutní! Příští rok jsou volby ve Francii!"

Nicméně jak se ukázalo Le Penová má sice pevné voličské jádro, ale na to, aby mohla skutečně přemýšlet o prezidentském křeslu s většinou v parlamentu, prostřednictvím jíž by mohla realizovat svůj politický program, bude muset ujít ještě hodně dlouhou cestu.

Tím prvním, co by měla dělat, jak se nakonec vyslovila i velká část členů Národní fronty, by byla změna názvu strany. Nicméně ten se teď nese v duchu soudních rozepří s jinou stranou, která jej užívá. Dalším skandálem, který je s Le Penovou spojen, je také údajné zaměstnávání fiktivní asistentky, na něž neprávem pobírala peníze z Evropského parlamentu. Problematickým se jí také může stát silná euroskeptická rétorika. Ostatně pro stále ještě většinu Francouzů je představa opuštění EU s postupným návratem k franku zřejmě nepřijatelná.