Manfred Weber: Oddaný Evropan, který chce na jaře stát v čele Evropské komise

Nejen, že Webera prosazuje německá kancléřka Angela Merkelová, dosud nejsilnějším politička – jež sice čerstvě ohlásila svůj pomalý odchod – stále ale hraje v Evropě významnou roli, podpory se mu dostává celkově napříč lidoveckým spektrem v Evropě. Podpořil ho i Francouz Laurent Wauquiez, předseda Republikánů (LR), který ještě nedávno sázel na svého koně v podobě Michela Barniera, hlavního vyjednavače o brexitu, jenž se ale sám své nominace vzdal. Počátkem listopadu, přesněji 7. a 8. listopadu, už budeme vědět, zda se z mlhy kongresu strany, který se koná ve finských Helsinkách, opravdu vynoří vítězně právě on, Manfred Weber.

Evropská lidová strana (EPP), nejsilnější pravicové uskupení, jehož členy bývala i všechna česká (středo-) pravicová uskupení, dokud se netrhla ODS. Dnes tedy vedle sebe zasedají poslanci TOP 09, STAN a KDU-ČSL ve stejné frakci společně s německou CDU i CSU, francouzskými Republikány (LR), Itálii zastupují hned tři pravicové subjekty: Vzhůru Itálie (FI), Svaz středu (UdC) a Lidová alternativa; Španělsko, stejně jako Portugalsko, ale například i Rakousko, podobně jako Slovensko i Slovinsko - reprezentují především tradiční, konzervativně orientované lidové strany.

V poslední době se vážně diskutuje nad tím, zda bude součástí této skupiny také maďarský Fidesz, na jehož čele stojí nynější maďarský premiér Viktor Orbán, který je společně s maďarskou Křesťansko-lidovou stranou (KDNP), členem frakce. Fidesz disponuje celkem 11 mandáty z 21, a tvoří po německým, francouzským, španělských a polských zástupcích, páté nejsilnější zastoupení. To není zas tak málo, protože v europarlamentu se počítá každý hlas, i když dlouhá léta platilo, že se moc rozděluje mezi tradiční strany levice a pravice.

Populisté jsou ale nejen před branami Evropy, oni jsou v samotném jádru hned několika států. A stále posilují. Odhady ale zatím dávají v celé Evropě vítězství lidovcům. Měnit se budou pozice další, nakročeno mají zejména centristé.

Přesvědčený a oddaný Evropan a praktikující katolík

Manfred Weber zahájil otevřeně na přelomu září a října svou kampaň. Konzervativní CSU, jež nominovala Webera, není zdaleka tak otevřená, jako tomu bylo na počátku u CDU, neřízené migraci. Weber, který o sobě rád mluví jako o „přesvědčeném Evropanovi“, je eurofederalista, blízký Panevropské unii, kterou v roce 1926 založil „náš krajan“ Richard Coudenhove-Kalergi.

Praktikující katolík je členem ústřední komise německé katolické církve. V rozhovoru, který v polovině října poskytl liberálně-levicovému francouzskému večerníku Le Monde, se ovšem Weber pokoušel zejména vysvětlit, do jaké míry jsou nepřijatelné Orbánovy postoje. „Evropská lidová strana je ve středu politické mapy Evroopské unie. Je to největší evropská strana, která má tu čest být držitelem dědictví zakladatelů Unie, a o tom neprobíhá žádná debata ve smylu většinové orientace. Pokud se jedná o zakládající principy Unie, zapsané ve smlouvách, s žádným ze členů není výjimečně zacházeno,“ sdělil v rozhovoru, jenž vyšel krátce před klíčovým hlasováním proti Maďarsku.

Do tohoto okamžiku ale byli Manfred Weber i Viktor Orbán v zásadě ve shodě ve všech základních postojích: oba propagovali Evropu, založenou na křesťanských tradicích, podporující rodinu a sociální stát. Od migrační krize se ale situace poněkud změnila. Po sankcích vůči Polsku přišlo na řadu Maďarsko za nedodržování kritérií právního státu ve vztahu k justiční moci a nezávislosti tisku. A Weber hlasoval proti Orbánově Maďarsku.

„Budoucnost Evropy máme v rukou!“

Manfred Weber připojil svůj hlas k podporovatelům textu, který byl nakonec přijat. Přesto jeho slova zněla mírněji, když vyzýval k tomu, abychom se nebránili „poslouchat Orbána,“. On sám ale musel konstatovat: „Neviděl jsem žádnou ochotu ze strany maďarského předsedy vlády udělat krok vůči svým partnerům v EU a vyslyšet se naše obavy,“ řekl. Také „sbližování mezi maďarskou a italskou vládou, na jejímž čele stojí kontroverzní rétor Matteo Salvini ze separatistické Ligy, vede podle Webera ke spojování s „částí extrémní pravice ". A to je nepřijatelné. 

„Jsme v historickém a rozhodujícím momentu pro další budoucnost Unie. Musíme uplatňovat demokracii na úrovni Unie, [...] musíme udržovat jednotu a mít ambiciózní přístup k její budoucnosti. Tyto tři priority nelze dosáhnout bez silné proevropské většiny po příštích volbách. Proto se cítím velmi blízko k mým sociálně demokratickým a liberálním přátelům, my jako tři politické strany, máme v rukou budoucnost Unie."

Post předsedy Evropské komise nedostane ale Manfred Weber zadarmo. Ani hned, ani v Helsinkách. Bude tomu vzápětí předcházet bitva, respektive evropské volby do Evropského parlamentu napříč kontinentem, kdy se na jaře střetnou s největší pravděpodobností dva hlavní tábory: tábor macronovský a orbánovský. Ačkoliv francouzský prezident Emmanuel Macron zejména při své návštěvě v Bratislavě zdůrazňoval, že se Evropa nedělí na tu “Evropu západní“ a „Evropu východní“, je zřejmé, že jedna z linií, kudy se bude odehrávat klíčový zápas povede právě tudy. Také Manfred Weber je připraven, zvláště když se mu na pravoboku vynořil konkurent v podobě Alexandra Stubba, bývalého finského premiéra. Sehraje je tu roli výhoda domácí publika i terénu?

Weber ví již dnes, kdo jsou jeho nepřátelé – jsou jimi extremisté a populisté všeho druhu. „Budeme proti nim bojovat během celé evropské kampaně," tvrdí Manfred Weber a dodává v duchu nové „proevropské strategie“: „Právě z tohoto důvodu nejsem ve prospěch rozpravy pro nebo proti Evropě v nadcházejících volbách: posílilo by to jen tábor anti-Evropanů.“