Britská katastrofa? Krize připomíná předzvěst světových válek. Server zmiňuje i Mnichov 1938

Zvrat katastrofy

Rozdělení rodiny Johnsonů ohledně EU zrcadlí a do značné míry přispělo k rozdělení Británie, deklaruje prestižní týdeník. Konstatuje, že bez Borise Johnsona by Britové v referendu nepodpořili brexit, zatímco páteční rezignace jeho bratra Joa a jeho drtivé prohlášení se mohou stát katalyzátorem pro zvrat katastrofy z roku 2016.

"Borisův oportunistický přerod z liberálního Torye v trumpovského populistu pomohl k vítězství Farageovi a spol., ale nebyl nikdy zcela přesvědčivý, i když přinesl triumf," pokračuje The Observer. Dodává, že Jo Johnson proti tomu zůstal pravým liberálem toryovského střihu v duchu rodinné tradice a jeho vystoupení z minulého týdne ve prospěch EU a pragmatického internacionalismu by získalo plnou podporu britských státníků, jakými byli Harold Macmillan, Edward Heath či Michael Heseltine.

Pro Británii je nyní důležité, aby Jo, nikoliv Boris Johnson, ovládl spor, který prvně jmenovaný nazývá "největší krizí od druhé světové války", deklaruje proevropský server. Tvrdí, že Joova rezignace značí konec směšného politického sporu o to, zda Británie po 29. březnu 2019 dokáže nějakým způsobem projít "louží" brexitu víceméně bez větších ztrát.

Labouristé budou nadále využívat krizi ve svůj prospěch a tlačit na nereálné předčasné volby, které vylučuje zákon o funkčním období parlamentu z roku 2011, a zároveň se vyhýbat zaujetí stanoviska, naznačuje renomovaný týdeník. Připomíná, že hlavní prioritou premiérky Theresy Mayové zase není uzavřít dohodu o brexitu, která je v národním zájmu, ale zabránit rozpadu její Konzervativní strany.

Otázky ekonomiky, prosperity, obchodu, obrany, bezpečnosti a míru se stávají nepodstatnými, jak se dosud nevýznamní britští konzervativní politici snaží posílit v rámci své strany, varuje The Observer. Kvituje, že Jo Johnson spustil potenciální změnu tohoto přístupu a nemilosrdně ukázal, že sliby zastánců brexitu ohledně zachování snadného obchodu a dalších záležitostí byly jen fantaskní lži.

Závěr dopisu Jo Johnsona, který zní, že rýsující se dohoda o brexitu znamená "selhání britského státnictví v míře nevídané od suezské krize", je podle liberálního týdeníku nezpochybnitelný. Británie nikdy nepřišla tak plošně o vše, co bylo v sázce a ať již jde o pokračování plateb do rozpočtu EU, podstatu dalších vzájemných obchodních vztahů či nezbytné udržení otevřené hranice s Irskem, Spojené království bylo vymanévrováno a přelicitováno, konstatuje editorial.

Verdikt musí vynést Britové

"Stoupenci brexitu tvrdí, že důvodem jsou špatné záměry a neschopnost Mayové a její páté kolony úřednických vyjednávačů," píše prestižní server. Deklaruje však, že ve skutečnosti byla britská pozice od začátku nesourodá a usilovala o výhody členství v EU i po odchodu, ale země s 65 miliony obyvatel je zkrátka slabší než EU s 450 miliony obyvatel, přičemž Brusel neděla nic víc, než že chrání své zájmy.   

V důsledku toho má Británie dle Jo Johnsona na výběr mezi dvěma možnostmi, poukazuje The Observer. Za první označuje chaos vyvolaný neuzavřením jakékoliv dohody, což přináší riziko hospodářské krize, problémů se zásobováním potravinami a léky či kolapsu dopravního spojení mezi Calais a Doverem, za druhou pak zmírnění takového debaklu nekonečným vazalstvím vůči pravidlům EU v rámci celní unie a společného trhu, které Spojené království nemůže opustit kvůli hospodářským škodám.

"Budeme přijímat pravidla EU, přispívat do jejího rozpočtu, ale nijak se podílet na jejich utváření. To je volba, která, jak si (Jo) Johnson myslí, je natolik nepřijatelná, že nemůže být členem vlády, která ji učiní," vysvětluje britský týdeník. Dodává, že proto chce politik prezentovat Britům realitu a demokraticky je postavit před druhé referendum.

Stávající krize je natolik alarmující, že připomíná předzvěst obou světových válek, jejichž dědictví si dnes Spojené království pozvolna uvědomuje, nebere si servítky The Observer. Vysvětluje, že v obou případech byla Británie v Evropě "napůl" a vysílala smíšené zprávy o své příslušnosti k evropskému řádu.

Londýn se tak nezavázal bránit Belgii před německou agresí až do srpna 1914, zatímco v roce 1938 prostřednictvím mnichovské dohody oddálil válku o pár měsíců, připomíná editorial. Zmiňuje rčení Winstona Churchilla, že "Evropa je tam, odkud přichází počasí", které by si britská diplomacie měla neustále uvědomovat, jelikož platilo v letech 1914, 1918 i 1939 a platí i dnes.    

"Jak se přibližujeme k osudnému termínu, musíme dát britskému národu příležitost vynést verdikt o našich skutečných možnostech v novém referendu," nabádá The Observer.