Bruselské srdce, náchylné na infarkty, zůstává neuralgickým bodem Evropy

Dnes není totiž Brusel vnímán pouze jako místo, kde se rodí nová perspektiva celé Evropy, ale mnohem více jako místo, kde přistěhovalci páchají atentáty. Dokonce někdy jako míst, kde se Evropa hroutí a rozpadá. Brusel a s ním i Belgie má v poslední době renomé jako „křižovatka islámského terorismu“. Jaká je skutečnost? Není rozhodně jednoznačná, a to ani mezi Francií a Belgií

Pompa a politika: Nový dech nebo jen falešné iluze?

Oficiální návštěva měla významy zjevné, ale i skryté. Při uvítacím ceremoniálu před Královským palácem v Bruselu nechyběl červený koberec. Pro znalce etikety a módních stylů bylo lze popásti se na způsobech zdvořilého zdravení, titulování i barevných kombinacích. Prezident Macron políbil hned po vystoupení z auta královně Mathildě ruku jeho manželka Brigitte vysekla lehké pukrle, Macron tituloval krále zásadně: „Sire“… královna Mathilde měla na sobě granátově rudé šaty, v účesu diadém s Devíti belgických provincií, v nechyběly diamanty, u Brigitte trochu dráždil její podivně rozepnutý šedý plášť, který vlál ve větru na všechny strany.

Státní banket v pondělí večer v královském paláci v Lakenu, severozápadní části Bruselu, kde nechyběly ani princezny Astrid a Claire, princové Lorenz a Laurent, si vyžádal od pánů i vytažení zlatých čestných dekorací a různobarevných šerp, jimiž se státníci opásali.

Protokolární program měl samozřejmě i kapitolu politickou, totiž setkání prezidenta Macrona s premiérem Charlesem Michelem. Zde bylo jasné sdělení hned od počátku: obnovit znovu „evropský dech“ a „evropský elán“. Brusel, hlavní město Belgie, ale i sjednocené Evropy, jakési srdce Evropské unie, jež v posledních letech je až příliš „náchylné na infarkty“. „Je to první oficiální státní návštěva francouzského prezidenta po 47 letech,“ připomněl Macron na tiskové konferenci. Naposledy byl v Belgiii v roce 1971 jako prezident Georges Pompidou.

Proč tomu tak bylo, o tom všichni pomlčeli. Francie obvykle nahlíží na Belgii trochu svrchu, jako na svého trochu retardovaného bratra, o tom ale nebyla žádná konference. Belgie je navíc zmítána silným separatismem, mezi Valony a Vlámy, který z ní činí přebornici ve vládě bezvládí.

Ačkoliv je Brusel logicky místem, kde se setkávají státníci velmi často, na bilaterální úrovni to překvapivě dlouho trvalo, než francouzský prezident Macron – navzdory dvěma předchozím návštěvám –Françoise Mitterranda v roce 1983 a Jacquese Chiraca v roce 1997 – jejich „oficiální charakter“ nebyl nikdy skutečně zdaleka tak oficiální, jak by se slušelo, neboť nebyl přímo na pozvání královské rodiny.

Multilateralismus a podpora Globálního paktu OSN o migraci

Politiku ale dělají i v monarchiích politici, a Emmanuel Macron i Charles Michel, kteří se snažili během obou dnů zdůraznit jejich „blízkost politickou i osobní“ (oba jsou ostatně blízko i věkem: Macron dovršil 40 let, Michelovi je 42), cílem setkání byl zejména touha „posílit vůli proevropských reformistů“. Macron hledá po Evropě – včetně té střední – spojence do zápasu o reformu Evropy a blížících se evropských voleb příštího roku. Podobně jako na nedávné návštěvě v Bratislavě, i zde bylo součástí této prezentace budoucnost Evropy pod názvem: „My, zítřek, Evropa“ v Aula Magna v Nové Lovani, nějakých třicet kilometrů jihovýchodně od Bruselu, kde se k tomu účelu shromáždilo na 800 studentů.

Francie má s Belgií nejdelší hranici: tvoří ji pásmo o délce 620 kilometrů. Navzdory tomu, že zcela nedávno dala Belgie přednost v nákupu stíhaček americkým strojům, Macron i Michel považují posílení evropské spolupráce na všech úrovních za „životně důležité“. Ambici obou je prosazení „multilateralismu“, který stojí proti „iluzorním snům a unilaterárnímu jednání“ - čímž měli oba politici na mysli vůdce populistických uskupení v Maďarsku a v Itálii.

Spolupráce obou zemí, Francie a Belgie, je k tomu dobrým základem. „Naše vztahy jsou mimořádně živé v oblasti umělecké, intelektuální, vědecké, ekonomické, bezpečností a na úrovni infrastruktur,“ cituje Macrona belgický Le Soir. Macron využil zároveň této návštěvy k tomu, co francouzský konzervativní list Le Figaro nazval „kyslíkovým závanem“. Prezident Macron čelí nyní ve Francii stávce „žlutých vest“, masovému apolitickému protestu, který se rozpoutal 17. listopadu, jenž odmítá zvyšování cen a pohonných hmot prostřednictvím blokád a silničních perturbací.

Jedním z bodů, na němž se shodli, byl i Globální pakt OSN o migraci, který jsou obě země připraveny podepsat. „text umožňuje zlepšit spolupráci a nabízí linie řešení, založené na tom nejlepším partnerství v oblastech bezpečnosti a boje proti síti převaděčů,“ řekl prezident Macron. Pakt, který kritizují Spojené státy americké a v Evropě skupina zemí, ze střední Evropy Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, ale i Rakousko a Švýcarsko, je stala předmětem vášnivých diskusí. „Ty jsou legitimní,“ upřesnil Macron, „ale věřím, že lze najít východisko.“

Molenbeek: Neuralgický bod Bruselu

Návštěvu, jež provázela vzletná slova a protokolární pompa, v úterý narušil atentát proti policistům v centru Bruselu. Útok silně kontrastoval s úterní snahou krále Filipa i prezidenta Macrona rehabilitovat bruselskou čtvrť Molenbeek, která se stala čtvrtí, vnímanou v posledních letech jako semeniště islamismu. „Macron chce v Molenbeeku otočit list,“ hlásilo francouzské rádio RFI. Právě z Molenbeeku pocházel i zadržený atentátník Salah Abdeslam, autor pařížských atentátů ze 13. listopadu 2015. Tento neuralgický bod Bruselu, obývaný tisíci přistěhovalců, hodlal Macron povzbudit návštěvou kreativních ateliérů, kde vznikají „společné iniciativy“, jiného druhu, než terorismus.