Blíží se konec? Macron riskuje hlavu, referendum bude především o něm

Prezident Emmanuel Macron, který se již nějaký ten týden snaží, aby v rámci „velké národní rozpravy" nahnal body u voličů, kteří jsou dlouhodobě nespokojeni s jeho politikou, čelí zejména již dvanáctitýdenní vzpouře „žlutých vest". Ta není ani tak výrazem nespokojenosti, jako spíše rozčílení, ne-li přímo hněvu části populace, jež se cítí být vyřazena. Původní zdání, že jde o „vzpouru střední třídy", která nedokáže platit složenky na konci měsíce, ustupují před obrazy zničených obchodů a výzvami útoku na státní instituce.

Je zřejmé, že antisemitské výroky, pučistické tendence, ale i počet zraněných (a mrtvých, jejichž počet vzrostl již na 11), činí z hnutí „žlutých vest" cosi, co se zdá být stále více nesrozumitelné – a nakonec i únavné. Jenže, pokud chce Emmanuel Macron i nadále být vnímán v zahraničí jako „velký Evropan", musí si nejprve uklidit na „domácím dvorku". Vyhlásit na den evropských voleb – a ve Francii jde pouze a jedině o tento den – navíc ještě referendum, kde není známa dosud otázka, působí jako naprostý amatérismus.

Vlk se nažere a koza zůstane celá?

Ministerstvo vnitra již minulý týden testovalo, zda je schopno vytisknout dostatek obálek a letáků, pokud prezident Macron referendum opravdu vyhlásí. Obvyklá příprava takových procedur trvá až osm měsíců, čili již tuto chvíli je Macron za čárou. Chce-li postavit referendum jako výsledek oněch slavných národních debat, jež mají být ukončeny koncem března, bude to zase vypadat jako účelová snaha, jak se říká, aby se vlk (lid) nažral a koza (Macron) zůstala celá.

Je třeba říct, že se Macronovi podařilo v uplynulých týdnech zvednout o pár bodů svou popularitu, ale referendum, do něhož by mohla být zahrnuta více než jedna otázka, může naopak voliče odradit, ba přímo znechutit. V minulých evropských volbách zvítězila, a je dobré si to připomenout, Národní fronta (FN) Marine Le Penové, jež nyní pod názvem Národní sdružení (RN) zůstává i letos favoritem voleb. Podařilo se jí přilákat i několik bývalých gaullistů; nižší účast, jež se v případě Francie pohybuje kolem 30 procent, navíc posiluje extrémy a odmítání vládní většiny.

I generál a prezident Charles de Gaulle v roce 1969 věděl, že riskuje, když vyhlašuje referendum. Macronův statut, který za sebou nemá charisma velkého generála, může toto rozhodnutí buď definitivně oslabit, nebo přímo položit na lopatky. Macronův establishment, jak připomínají autorky čerstvé knihy o Macronově choti Brigitte, Madame La Présidente (Paní prezidentka) Ava Djamshidiová a Nathalie Schucková, je nyní rozdělen: na věrné momony (ty, blízké prezidentovi), a ostatní, kteří čekají, co řekne Brigitte.

Macron se možná již s Brigitte, jako v mnoha jiných otázkách, jako správný žáček radil. Byla to ostatně ona, které si ho vychovala. V průběhu velkých národních debat, působil méně již jako Jupiter spadlý z nebes. Bez saka a s mikrofonem se zdál být jako empatický profesor, který naslouchá lidu. Pokud konec května bude prohrou pro jeho hnutí, bude znamenat především prohru pro něj samého. Ne, Macron není jistě Ludvíkem XVI., ale měli bychom mít na paměti, že už i jemu usekli hlavu – zatím jenom jako figuríně. A udělaly to právě „žluté vesty". Sekerou.

Ať bude znít otázka jakkoliv, bude to hlavně referendum o Macronovi. A ne o něčem jiném. Zachrání ho i tentokrát Brigitte?