Referendum o brexitu? Cameron chtěl ukončit "občankou válku", to se ale přepočítal

"Občanská válka" konzervativců v souvislosti s Evropskou unií či jejím předchůdcem v podobě Evropských společenství (ES) napomohla k pádu někdejší premiérky Margaret Thatcherové i jejího nástupce Johna Majora. Cameron si byl rizik dobře vědom a už v roce 2006 při svém prvním projevu z pozice lídra strany varoval před pokračujícím "omíláním Evropy", ačkoli se sám označoval euroskeptika.

Ovšem nástup finanční recese a evropské dluhové krize znamenal, že z Evropské unie se brzy po Cameronově nástupu do Downing Street 10 opět stalo velké téma. V říjnu 2011 hlasovala dolní komora britského parlamentu o návrhu jednoho z konzervativců uspořádat o členství v EU referendum. Návrh byl odmítnut, ovšem proti vládě hlasovalo 81 konzervativních poslanců a Cameronovi bylo jasné, že protiunijní nálady v jeho straně nezmizely.

Tlak na premiéra zvyšovaly kromě pokračující krize eurozóny také úspěchy Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) v čele s Nigelem Faragem, která konzervativcům odsávala preference a později také poslance. A tak Cameron 23. ledna učinil zlomový krok. V projevu v londýnské budově agentury Bloomberg ohlásil, že pokud po dalších parlamentních volbách získá většinu, dostanou Britové možnost hlasovat o setrvání v EU. Slíbil však také, že ještě před referendem vyjedná pro Británii nové nastavení vztahů s unií, které vrátí část pravomocí do Londýna.

Britská spolupráce s Evropou byla komplikovaná od samého počátku. V letech 1963 a 1967 Francie dvakrát vetovala přihlášku Británie do ES a země tak do bloku vstoupila až v roce 1973. Premiérka Thatcherová později vyjednala Britům snížení příspěvků do společného rozpočtu, které platí dodnes. Británie se nikdy nepřipojila k schengenskému prostoru ani ke společné měně.

Cameron chtěl novým projednáním vztahů zejména omezit počet přistěhovalců ze zemí EU. "Británie, vím, že tohle chceš mít vyřešené. Takže zamířím do Bruselu, nespokojím se s odmítavou odpovědí a když dojde na volný pohyb osob, zajistím, co Británie potřebuje," prohlásil na stranické konferenci v roce 2014.

V následujícím roce skutečně ve volbách získal pro konzervativce většinu v Dolní sněmovně a slib o referendu se začal měnit ve skutečnost. Volební úspěch premiéra paradoxně ještě více zatlačil do kouta, neboť oproti předchozímu funkčnímu období už se nemohl spolehnout na to, že referendum zablokuje jeho koaliční partner, kterým byli do té doby proevropští liberální demokraté.

Současné propuknutí migrační krize jen znásobilo tlak na Camerona a plebiscit tak byl ohlášen už na rok 2016. Když se šéf Evropské rady Tusk britského premiéra po jeho znovuzvolení zeptal, proč se rozhodl "nebezpečné, ba až hloupé" hlasování uspořádat, odpověď jej prý šokovala. "Řekl mi, že jediným důvodem byla jeho vlastní strana," popsal Tusk BBC.

Cameron byl nicméně přesvědčen, že voliči odchod z unie neodhlasují. Jeho šance však podkopávalo tvrdé vyjednávání s EU a v klíčové otázce migrace se mu nakonec podařilo pouze zajistit možnost odepřít imigrantům z EU přístup k sociálním dávkám na dalších sedm let. To dalece zaostávalo za původními sliby.

Podle Tuska se i přesto Britům podařilo vyjednat poměrně velké ústupky ze strany ostatních zemí EU, ovšem za Lamanšským průlivem byla dohoda přijata chladně. "David získal víc, než mohl před začátkem vyjednávání očekávat, ale v Londýně nikdo jeho úspěch neocenil. To byl první moment, kdy jsem si uvědomil, že věci nabírají velmi nebezpečný kurz," řekl Tusk BBC.

Po úspěchu zastánců brexitu byly Cameronovy kroky označovány za chybu či výsledek strategických přehmatů. Sám expremiér uvádí, že rozhodnutí postavit občany před volbu "zůstat/odejít" nelituje.

Jak ovšem po referendu napsal list "i", Cameronovým nejvýraznějším zápisem do historie nejspíše zůstane "jeho osudná neschopnost získat voliče pro svou evropskou vizi v referendu, které ve skutečnosti nikdy nechtěl uspořádat".