Má Rutte namále? Volby ho možná připraví o politickou kariéru

20. března volili Nizozemci nové složení provinčních sborů, které rozhodnou o nové podobě nepřímo voleného Senátu. Silná pozice Fóra pro demokracii indikuje, že Ruttova Lidová strana pro svobodu a demokracii možná ztratí většinu v horní komoře, což může vést k vládní krizi a tím pádem i k předčasným volbám. Nizozemsko je tedy opět na rozcestí.

Paradoxní je, že se Ruttovým největším nepřítelem tentokrát nestal Wilders, který je navzdory všemu zřejmě pořád pro většinu Nizozemců kontroverzní osobou, nýbrž 36letý Thierry Baudet a jeho euroskeptické Fórum pro demokracii, kterému se v parlamentních volbách 2017 podařilo získat pouhá dvě křesla ve Sněmovně reprezentantů. Tehdy se ještě jednalo o bezvýznamné politické uskupení, nyní vzalo útokem volby do provinčních sborů.

Baudet totiž dokázal dát pravicovému populismu nový směr. Na rozdíl od Wilderse, který vše až příliš moc hrotil, umí kritizovat vládní establišment, aniž by si získal nálepku antiintelektuála, který jenom nadává. Wilders i Baudet sdílejí pouze jediné, a to odmítavý přístup k imigraci, k islámu a euroskepticismus, ale jeden používá při svých slovech příliš tvrdou rétoriku, zatímco druhý nikoliv. Laicky řečeno oba zastávají stejné hodnoty, ale Baudet je umí lépe prodat. 

Dalším esem v rukávu, které zajistilo Baudetovi první místo, je fakt, že se sám může prezentovat, jako elita. Vystudoval politické vědy a právo a živil se jako komentátor NRC Handelsblad, a posléze jako redakční poradce při natáčení talk shaw "Buitenhof" zaměřující se na kulturní otázky. Za dlouhodobý cíl si klade omezit infiltraci levicových skupin do státní správy, médií a vzdělávacích institucí. Na rozdíl od Wilderse, který je skrz na skrz antisystémový, nemá Baudet problém s mainstreamem. Běžně dělá s ním rozhovory a vystupuje v jeho pořadech. Dalo by se tedy říci, že je distinguovaným euroskeptikem a konzervativcem, který může oslovit větší masy lidí.

Jediným, co by se jednou mohlo Baudetovi stát osudným, je jeho neschopnost jednat s ostatními politiky. Velké vášně vyvolalo jeho prohlášení, že mu duševně nikdo z nich nemůže konkurovat. Někteří z jeho bývalých přátel říkají, že Baudet je sám sobě nepřítelem. Nicméně když mu začaly předvolební průzkumy dávat 8-10 % ve volbách do provinčních sborů, Rutte si uvědomil, že má takříkajíc namále. Sice by jeho Lidová strana pro svobodu a demokracii měla mít v Senátu stále zachovanou většinu bez ohledu na provinční volby, ale velmi těsnou.

To, co může stát Rutteho politickou kariéru, je jeho neplnění předvolebních slibů. Mandát nizozemského premiéra obhájil právě díky tomu, že se začal víc zaměřovat na pravicově orientované voliče. Jeho koaliční partneři však tlačí směřování nizozemské politiky spíše doleva. Loni například musel stáhnout zákon, který by podpořil nadnárodní firmy, které kvůli brexitu plánují přesunout své koncerny ze Spojeného království do Nizozemska.

Dále byl dotlačen k odkoupení balíčku akcií AirFrance-KLM, ačkoliv sliboval, že vláda nebude mít monopol na leteckou dopravu. Kromě ztráty podpory pravicového elektoriátu hrozí Ruttovi také pokles preferencí jeho dvou koaličních partnerů Křesťanskodemokratické výzvy a Demokratů 66. Jediný, kdo si drží pozici, je Křesťanská unie.