Pryč z EU. Britské noviny jsou většinou pro brexit, na twitteru zuří zajímavý spor

Britské vydání Huffington Post odhadlo, že před referendem se pro odchod vyslovily noviny, které četlo asi 4,8 milionu čtenářů, zatímco prounijní tiskoviny měly zhruba tři miliony čtenářů. Podle průzkumu univerzity v Loughborough, který bral v úvahu i náklad periodik, články v kampani před referendem byly v 82 procentech pro odchod z EU a v 18 procent pro setrvání. K obdobným závěrům došla analýza Institutu Reuters pro novinářská studia, podle níž z článků, které se věnovaly referendu, bylo 41 procent pro odchod a 27 pro setrvání v unii.

Studie připomněla protiunijní tradici velké části britských listů, které "se dlouho vyžívají v tom, že odhalují to, co označují jako šílené projekty Bruselu. Některé články mají oporu ve skutečnosti, ale další jsou obecně přijímané, i když se opírají o chatrné základy a Evropská komise proto založila webovou stránku, kde popírá mýty, které podle ní šíří britský tisk".

Nejvýrazněji a dlouhodobě jsou protiunijně orientované pravicové bulváry Daily Mail a The Sun, které podpořily před referendem odchod z EU. Stejně se vyslovily i další pravicové listy s výjimkou The Times. Setrvání v unii podpořily i spíše levicový The Guardian, levicový bulvár Daily Mirror a ekonomické Financial Times, které dlouhodobě referují o evropských záležitostech nejobsáhleji a nejvíc do hloubky.

Toto zaměření se nezměnilo ani během brexitových jednání, když pravicové bulváry často nevybíravě útočily na odpůrce brexitu. Daily Mail třeba po vypsání předčasných voleb v roce 2017 měl na první straně titulek Rozdrťte sabotéry - myšleno odpůrce bexitu. Stejně tak Daily Mail označil soudce, kteří rozhodli, že ke spuštění brexitu je potřeba souhlas parlamentu, za Nepřátele lidu. Pozadu nezůstal The Sun, který loni v září o předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi a francouzském prezidentovi Emmanuelu Macronovi napsal na první stránce, že jsou Špinavé krysy z EU.

Protievropské tendence větší části britských novin ale nejsou novinkou a v posledních dvou letech se kontroverze zaměřovaly spíše na veřejnoprávní BBC, která - stejně jako ostatní britská rádia a televize - mají ve zpravodajství povinnost nestrannosti. Politici i komentátoři si stěžovali, že BBC dává málo příležitostí tu stoupencům, tu odpůrcům brexitu. Například bývalý labouristický ministr Andrew Adonis BBC posměšně přejmenoval na Brexit Broadcasting Corporation, protože podle něj věnuje málo času důsledkům brexitu a protibrexitovým demonstracím. Regulační úřad pro vysílání Ofcom zase zamítl stížnost skupiny politiků na vlivnou stanici BBC Radio 4, která podle nich dávala systematicky malý prostor "pozitivním probrexitovým názorům".

Zajímavý spor se rozhořel kolem toho, jak mohou novináři BBC vyjadřovat na sociálních sítích své soukromé názory na brexit. V centru debaty byl bývalý internacionál a populární fotbalový komentátor Gary Lineker, který na twitteru systematicky podporuje druhé referendum o brexitu a kritizuje premiérku Theresu Mayovou. Popudil tím mezi jinými kolegy bývalé fotbalisty a stoupence brexitu Petera Shiltona nebo Chrise Waddlea.

These shots look like they have been manipulated to make it look like hardly anyone turned up....but that apparently is not the case and hardly anyone turned up. https://t.co/8fkYnfvxWp

A kriketový televizní komentátor Jonatha Agnew ho na twitteru vyzval, aby "se držel pravidel BBC a nechal si své politické názory... pro sebe". Lineker opáčil, že pravidla dodržuje a dodal, že "kdybys se mnou souhlasil, určitě by to pro tebe nebyl problém".

Mluvčí BBC dal za pravdu Linekerovi, protože podle pravidel BBC si názory na brexit musí nechat pro sebe jen novináři zabývající se zpravodajstvím. Ti obecně nesmějí zveřejňovat, jak volili, a nesmějí vyjadřovat své názory na problémy, o nichž se vede politická debata, nebo obhajovat nějaký postoj k nějaké probíhající kontroverzi - politické, ekonomické či jiné.

Je to do značné míry nová situace, protože před nějakými deseti lety by Lineker takový problém neměl. V době před nástupem sociálních sítí by mohl své politické názory zmínit nejvýš v novinovém rozhovoru. Ale vzhledem k tomu, že Linekera na twitteru sleduje přes sedm milionů lidí, tedy podstatně více než kteréhokoli britského politika, jeho tweety se často přetavují do novinových titulků a nejlépe placená hvězda BBC tak má na veřejné mínění potenciálně velký vliv.