Komentář: Zažije v neděli Španělsko návrat extremistické pravice?

Strana Vox, která vznikla v roce 2013, neměla až do zimy loňského roku zástupce v žádném z regionálních parlamentů či vlád. Jako by až do teď nebyla schopna správně mobilizovat své potenciální voliče. V nedělních volbách, ve kterých si Španělé zvolí všech 350 členů Kongresu poslanců a 208 senátorů, se však očekává zisk nezanedbatelného počtu mandátů pro tuto extremistickou stranu i na celonárodní úrovni.

Rétorika hlavních představitelů strany, především jejího lídra Santiaga Abascala, je značně populistická – Vox cílí především na národního ducha Španělů a jejich jednotu, odmítá dosavadní ilegální migraci i současné uspořádání státu, které bývá označováno jako tzv. „stát autonomií“. Z toho logicky vyplývá, že se Vox radikálně staví proti jakýmkoliv separatistickým pokusům, zejména těm katalánským a baskickým.

Rétorika odmítající španělský regionalismus, či chceme-li decentralizaci Španělska, zesílila především po katalánském referendu za nezávislost na podzim roku 2017. Mnozí označují právě tuto událost za rozhodující okamžik, od kterého zaznamenáváme konstantně narůstající občanskou podporu strany Vox. Otázkou zůstává, kolik křesel si v jednotlivých komorách španělského parlamentu dokáže strana v neděli vybojovat?

Nejaktuálnější průzkumy veřejného mínění odhadují, že by Vox mohla získat okolo 11 % hlasů, což je poměrně vysoké procento ve volebním systému, který je více méně založen na proporčním získávání mandátů. Strana je však v poslední dnech velice aktivní, dokáže velmi dobře zmobilizovat voliče, pořádá manifestace a shromáždění a těší se také velké podpoře na sociálních médiích, mohla by tedy již tuto neděli získat dostatečný, a možná i o dost vyšší, počet mandátů na to, aby razantně zahýbala dosavadním politickým uspořádáním Španělského království. Samotný lídr strany Abascal tvrdí, že to, co se stane 28. dubna nedokáží nyní říct předvolební průzkumy, ani experti či komentátoři, všichni ve Španělsku to však podle něj cítí.

Očekávali bychom, že po traumatu, které pro Španělsko znamenala 36 let dlouhá vojenská diktatura Francisca Franca, se extremistické strany do tamějšího parlamentu už nedostanou. Vox ale od loňského roku stále nabývá na síle a vypadá to, že následující měsíce budou pro stranu zlomovým obdobím. Nejen že se Vox uchází o místa v centrálním parlamentu Španělska, ale za měsíc bude kandidovat i ve volbách do Evropského parlamentu.

V tomto kontextu je třeba mít na paměti, že na unijní úrovni nejsou extremistické strany ničím překvapivým, jedná se fenomén posledních několika let. Jejich úspěchy a rostoucí podpora souvisí především s nespokojeností občanů s aktuálním nastavením politických systémů v jejich zemích. Občané a voliči proto hledají něco jiného, chtějí alternativu, kterou především novější protestní a populistické strany jako Vox, nebo například Alternativa pro Německo či italské Hnutí pěti hvězd, právě jsou.