Španělsko postupuje do nové éry: Krajní pravice a populismus už pro něj nejsou tabu

Sociologové si španělský fenomén, kdy populismu a krajní pravici takříkajíc nekvetla pšenka, vysvětlovali tím, že většina Španělů ještě pochází z generace, která pamatuje režim fašistického diktátora Francesca Franca. Ten způsobil masový odliv tamního obyvatelstva do demokratických zemí Evropy a Latinské Ameriky. Díky tomu jsou také Španělé velmi vstřícní k nově příchozím, neboť si sami na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je začínat v jiné zemi a kultuře.

Španělsko je taktéž na rozdíl od Velké Británie, která měla vždy "zaječí úmysly", silně proevropské. Své impérium ztratilo už v 19. století a tudíž usoudilo, že se mu politika izolacionalismu může silně nevyplatit. Většina Španělů se proto držela doktríny filozofa Josého Ortegy y Gasseta - "Španělsko je problém a Evropa jeho řešením".

Tuto výjimečnost ale Španělsko vzhledem k výsledku nedávných voleb zřejmě ztratilo. Jak se tedy bude vyvíjet dál? Dříve by bylo naprosto nemyslitelné, aby se krajně pravicová Vox dostala do parlamentu. Nyní se neuvěřitelné stalo skutkem. Dříve irelevantní strana postoupila z dřívějších 0,2 % na 10,3 %, což jí zajistilo 24 křesel v dolní komoře a 1 křeslo v horní komoře Generálních kortes (název španělského parlamentu). Nemalého úspěchu dosáhla také v prosinci, kdy se v Andalusii volil nový regionální parlament. Obhájila celkem 12 mandátů.

Na základě čeho Vox posílila?

Na otázku, co dříve slabou a irelevantní Vox v zemi, která byla vždy imunní vůči extremismu a populismu, posílilo, není vůbec snadné odpovědět. Můžeme pouze spekulovat. Prvním a zřejmě nejdůležitějším faktorem je Katalánsko. Většina Španělů si jednostranný pokus katalánské vlády o získání nezávislosti, včetně vypsání nelegálního referenda v roce 2017, vyložila jako útok vůči národním zájmům. I proto se zvýšila poptávka po identitě a sebeurčení.

Ačkoliv byl bývalý španělský premiér Mariano Rajoy kritizován za možná příliš tvrdý postup vůči Kataláncům, někteří Španělé, u nichž se z důvodu obav o budoucnost země začalo čím dál víc hlásit o slovo vlastenectví, jej naopak vyhodnotili jako umírněný. Nesmíme zapomínat, že Katalánsko je ekonomickým tahounem španělské ekonomiky, a jeho odtržení by mohlo mít nedozírné následky na hospodářství. Patrioté se proto domnívali, že by si Rajoy neměl brát servítky, a víc si kleknout na katalánskou vládu.

Dále je důležité vzít v potaz, že ve Španělsku dorůstá generace lidí, která se už se necítí zatížená stíny minulosti. Vox nabízela distanc od Ortegoy doktríny a větší důraz na španělskou identitu a kulturu, zejména v době, kdy je v Evropě jedním z nejdiskutovanějších témat migrace. Nezapomínejme, že si Španělsko v dávné minulosti prošlo obdobím chalífátu, kdy jej ovládali muslimové. I dnes má problémy s Maročany. 

Tak jako tak je ale třeba připomenout, že ve volbách zvítězili socialisté, u nichž lze v ostatních evropských zemích, zejména ve Francii, kde se dříve těšili silné podpoře, vypozorovat, že jim spíše hrozí zánik. Španělsko je tedy spíše výjimkou z tohoto pravidla, protože se v něm po neúspěšné Zapaterově vládě těšili podpoře lidovci, které ale kromě Katalánska oslabily taktéž korupční skandály.

Pablo Sanchéz bude mít sice komplikované sestavování vlády, protože se bude muset spoléhat na podporu více stran, ale Vox každopádně zůstane v opozici. Otázkou však zůstává, zda se k ní nebude postupem času hlásit čím dál víc voličů. I v Itálii by v době přijímání eura nikdo nevěřil, že se protestní Hnutí pěti hvězd Beppe Grilla bude podílet na vládě a v loňských volbách se stalo stranou, která jako jednotlivec získala nejvíc hlasů.