Migrační krize a ekonomická stagnace? Politolog vysvětlil, jak je na tom Západ

Krize skončila, hněv zůstává

Volby jsou často opožděný indikátor společenských změn, konstatuje Zakaria. Podotýká, že v momentě, kdy si začne veřejnost všímat jisté otázky a angažovat se v ní, problém již může mít svůj vrchol za sebou.

Jako příklad dává politolog dvě otázky, které podle většiny lidí přiživují populismus v západním světě - strach z přistěhovalců a nedostatek ekonomických příležitostí. V obou případech se zdá, že krize skončila, ale hněv zůstává, deklaruje Zakaria.

"Počet migrantů přicházejících nelegálně do EU je nejnižší za pět let," pokračuje komentátor. Nastiňuje, že loni se do Evropy dostalo přes Středozemní moře 117 tisíc lidí, což znamená propad o 89 % ve srovnání s rokem 2015. Číslo odráží spolupráci Evropy se zeměmi severní Afriky a Blízkého východu na posílení kontroly hranic, stimulaci tamního ekonomického rozvoje a striktního přístupu k žádostem o azyl, zmiňuje Zakaria. Dodává, že poměr zamítnutých a přijatých žádostí je nyní 2:1, což je přesný opak proti roku 2015.

Podobná situace panuje ve Spojených státech, kde migrace z Mexika - proti které hřímal Donald Trump od oznámení své prezidentské kandidatury - v posledních letech rovněž klesá a mezi roku 2007 a 2016 se počet nelegálně žijících Mexičanů v USA snížil o 1,5 milionu, uvádí politolog. Tvrdí, že navzdory nedávnému nárůstu počtu migrantů ze střední Ameriky nejde zpravidla o migranty, kteří se snaží překročit hranice Spojených států ilegálně a místo toho se vydávají na milost americkým úřadům a žádají o azyl, který jim je však udělován jen v malém množství.

"Jinými slovy, na Západě již není žádná velká migrační krize," píše Zakaria. Pokládá tedy otázku, jak to vypadá s druhým problémem, který živí populismus, tedy nezaměstnaností a stagnací platů střední třídy.   

Trump během své předvolební kampaně naznačoval, že skutečná míra nezaměstnanosti v USA může dosahovat 42 %, připomíná politolog. Poukazuje, že Trump vytvářel pochmurný obraz života střední třídy zmítané nestabilními částečnými úvazky, stagnujícími platy a mizícími benefity, v čemž se shodoval s demokratem Berniem Sandersem a dalšími levicovými populisty.

Demokracie a kapitalismus se přizpůsobí

Týdeník Economist nicméně minulý týden ukázal, že tento obraz, který je pevně zakořeněn v myslích mnohých lidí, nesouhlasí s fakty, konstatuje Zakaria. Odkazuje na závěry renomovaného týdeníku, že většina bohatého světa zažívá bezprecedentní pracovní boom a dvě třetiny zemí OECD vykazují rekordní zaměstnanost.

Ve Spojených státech dosahuje míra nezaměstnanosti 3,6 % a je nejnižší za půlstoletí, zdůrazňuje politolog. Dodává, že podle analýzy Economist je v Americe ohroženo pouhé procento pracovních míst a poptávka na pracovním trhu a zákony o minimální mzdě ženou výdělky vzhůru.  

"Nic z toho nenaznačuje, že život je lehký pro lidi mimo nejvyšší kruhy v těchto zemích," přiznává komentátor. Tvrdí však, že obraz stagnace, na který jsme si zvykli, již není aktuální a pro nejlepší řešení je třeba pochopit, co se ve skutečnosti děje - podle Economist mají země s dlouhodobě vysokou nezaměstnaností pracovní právo a odbory, které chrání stávající zaměstnance a brání těm novým ve vstupu na pracovní trh.

Kdykoliv v liberálních demokratických kapitalistických společnostech vypukne krize, projeví se tendence vinit politický a ekonomický systém a lidé prosazují odlišné modely, přičemž často s obdivem hledí k nedemokratickým a nekapitalistickým státům, uvádí politolog. Připomíná, že toto nastalo v 70. letech, kdy se Západ potýkal s kombinací ekonomické stagnace, vysoké inflace a politickými problémy, v důsledku čehož považovali mnozí Sovětský svaz za ostrov stability.

V roce 1975 vydala nezisková organizace Trilaterální komise svou známou zprávu "Krize demokracie", ale o desetiletí později byla stagnace pryč, Západ kvetl, zatímco Sovětský svaz se začínal rozpadat, poukazuje Zakaria. Vysvětluje, že otevřené společnosti se často zdají slabé právě z důvodu, že své problémy veřejně ventilují a hlasitě o nich debatují.

V hluku těchto diskuzí se často ztrácí nepřeberné množství odpovědí na existující problémy, které vznášejí trhy, občanská společnost a vlády, zdůrazňuje politolog. Deklaruje, že kapitalismus a demokracie jsou otevřené a reagující systémy, které se přizpůsobují obavám veřejnosti i za situace, kdy populisté nabízejí pouze klamání, zoufalství a demagogii.