Den D: "No co, tak tedy začneme válku zde!" Zajímavosti o spojenecké invazi v Normandii

Proslulým se stal i okamžik poledního setkání výsadkářů, kteří byli od půlnoci v týlu německých sil, s posilami u řeky Orne. V čele dorazivších commandos totiž po boku velitele, lorda Lovata, vyhrával na svůj nástroj jeho osobní dudák.

Jako první padlý na straně spojenců je udáván Emile Bouetard, člen de Gaullových jednotek Svobodných Francouzů, který seskočil v noci z 5. na 6. června. Některé zdroje udávají, že jej zabil gruzínský voják Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova.

Nová technika:

Variace na tradiční tanky. Německé obránce překvapily například obojživelné, takzvané DD tanky. Plovoucí shermany s lodním šroubem a nepropustným obalem se velmi osvědčily na všech místech, kde se je navzdory počasí podařilo nasadit. Podobný úspěch měly i další novinky - odminovací a mostní tanky nebo tanky, které pomocí rohoží zpevňovaly půdu pro další stroje.

Umělé přístavy. Byly vybudovány u vyloďovacích pláží a úspěšně nahradily v té době ještě nedostupné nebo zničené francouzské přístavy. Přestože byl jeden z nich za bouře zničen, druhý fungoval řadu měsíců.

Příčiny úspěchu spojenecké invaze:

Mimo jiné pečlivé plánování a utajení celé operace, vhodná volba prostoru pro vylodění a výrazná materiální převaha. Spojencům pomohlo i téměř naprosté ovládnutí vzdušného prostoru i moře. I v dalších fázích bojů ve Francii způsobovaly letecké útoky Němcům značné problémy při dopravě posil na bojiště.

Zmatení Němců. Celý první den bylo německé velení přesvědčeno, že vylodění a vzdušný výsadek v Normandii je jen klamným manévrem a váhalo s nasazením strategických záloh, zejména tankových jednotek, které mohly v případě včasného zásahu znamenat pro spojence značné potíže.

Nejednotnost v německém velení. Francouzské bojiště podléhalo dvěma velitelům, maršálům von Runstedtovi a Ewinu Rommelovi. O nasazení značné části tankových rezerv ale nemohl rozhodnout ani jeden z nich, to příslušelo jen nejvyššímu velení, tedy Adolfu Hitlerovi.

Českoslovenští vojáci za invaze:

Kromě jednotlivců českého či slovenského původu se bojů během invaze zúčastnili hlavně českoslovenští piloti. Byli to stíhači z 310. a 312. perutě, kteří operovali nad Francií i jejich kolegové z 312. bombardovací perutě - ti v té době hlídkovali nad kanálem La Manche.

Na podzim 1944 zasáhla do bojů i Československá samostatná obrněná brigáda, kterou britské velení pověřilo obléháním přístavu Dunkerque. Ten zůstal v německých rukou až do května následujícího roku, posádka se vzdala až po německé kapitulaci 8. května 1945.